Hyperaktivní děti v běžné třídě

Na vybraných pražských školách jsme zjišťovali, jaké jsou vztahy mezi dětmi v takových třídách, jak situace vnímají učitelé a nakolik je ovlivněné celkové klima v kolektivu.

Integrace dětí, které mají diagnózu ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou) nebo a zároveň nějakou formu SPU (specifická porucha učení), do běžného dětského kolektivu je v současnosti velmi diskutovaným tématem, a to ze strany odborníků i rodičů. Hlavním cílem našeho výzkumného šetření na vybraných pražských školách bylo zjistit, jak vypadá aktuální situace, jaké jsou vztahy ve třídě, co se děje mezi těmito dětmi a pedagogy, jak jedinci s ADHD a SPU ovlivňují výuku. Z těchto důvodů bylo důležité zjistit, jaká je ve školách úroveň informovanosti odborné i laické veřejnosti o specifických poruchách učení a o poruchách pozornosti a hyperaktivitě, protože tyto informace usnadňují komunikaci mezi integrovanými dětmi a jejich spolužáky i pedagogy.

Ze sociálního pohledu je specifická porucha učení (podobně i ADHD) pro žáka handicapem především z hlediska negativního hodnocení ze strany vychovatelů, spolužáků, pedagogů, rodičů. Naopak dítěti často vůbec nevadí, že pomalu čte nebo ve čtení chybuje více než spolužáci (dyslexie), že píše pomalu a nečitelně s množstvím gramatických a stylistických chyb (dysgrafie a dysortografie). Pro tyto děti je větším problémem pocit neustálého neúspěchu, popřípadě posměch či kritika ze strany spolužáků a někdy i pedagogů. Výše zmíněné pocity vedou ke snižování sebehodnocení dítěte a k pocitům méněcennosti. Z toho vznikají mnohdy až poruchy chování, které negativně ovlivňují celou osobnost dítěte, a následně se porucha promítá i do způsobu života rodiny. Bez pomoci odborníka se stává břemenem pro dítě, rodiče a v neposlední řadě i pro učitele a spolužáky.

Respondenti

Vzhledem k citlivé povaze získávaných informací a k zachování anonymity byly školy definovány pouze písmeny A, B, C. Všechny 3 školy se nacházejí v jedné městské části Prahy. Dotazníkové šetření žáků a učitelů se uskutečnilo v období února až dubna 2010.

Celkem jsme oslovili 140 respondentů. První výzkumnou skupinu tvořily 2 skupiny dětí. V té první bylo 76 žáků pátých tříd (39 chlapců a 37 dívek). Ve druhé 38 žáků osmých tříd (21 chlapců a 17 dívek). Návratnost dotazníků byla 100%, protože je žáci vyplňovali v hodině se svými učiteli.

Druhou výzkumnou skupinu tvořilo 26 učitelů ze zkoumaných základních škol A, B a C (25 žen a 1 muž). Návratnost byla 70%. Dotazovaní pedagogové učí v průměru 5,2 roku. 85 % respondentů má aprobaci pro výuku na základní škole, z toho 9 pro 1. stupeň ZŠ, 8 pro 2. stupeň ZŠ, 5 má aprobaci speciální pedagogika a pouze 4 nemají pedagogické vzdělání. Průměrný věk této výzkumné skupiny je 46,5 roku.

ukázalo se:

Sociometrické šetření potvrdilo předpoklad, že školsky neúspěšné děti (tedy i děti se SPU a ADHD) mají v průměru více problémů v navazování sociálních vztahů a horší postavení v třídním kolektivu než děti s průměrnými a výbornými školními výsledky. Diskuse o příčinách neúspěchu těchto dětí je vždy bouřlivá a je velmi těžké posoudit, zda diagnóza SPU či ADHD je sama zdrojem školního neúspěchu a problematických sociálních vztahů. Důležitost podpory těchto dětí, a to nejen v oblasti výukové, je zcela nepopiratelná a zásadní.

Z výsledků výzkumu vyplývá, že integrované děti se SPU a ADHD celkové klima školní třídy na základní škole neovlivňují negativním způsobem, i když dle výsledků sociometrického testu rozhodně nepatří mezi oblíbené a vyhledávané kamarády. Sociometrický dotazník je velmi dobrým ukazatelem aktuálních vztahů ve třídě, bez ohledu na to, zda jsou v ní integrovaní jedinci, či nikoli. Rozhodně by bylo z tohoto hlediska zajímavé a podnětné sociometrii periodicky opakovat.

Výzkum také ukázal, že třídní učitelé informují své žáky dostatečně o problematice integrace a že spolužáci jsou k úlevám, které mají jejich integrovaní spolužáci, více než tolerantní. Méně tolerantní jsou k jejich rušivému a neklidnému chování.

Pedagogové při vzdělávání integrovaných žáků spolupracují na tvorbě individuálního vzdělávacího programu s pedagogicko-psychologickým pracovištěm a s rodiči. Pro pedagogy je velmi důležitá pozitivní zpětná vazba ze strany rodičů. Toto zjištění je velmi důležité, protože kvalitní spolupráce všech zúčastněných stran přispívá k úspěšné integraci znevýhodněného žáka.

Učitelé také potvrdili, že většinou mají jenom určitý, velmi ohraničený prostor, aby se ve vyučovací hodině věnovali integrovaným žákům. Tento výsledek vypovídá o tom, že většina pedagogů chápe princip integrace, ale zároveň by uvítala zvýšení počtu asistentů pedagogů pro tyto děti. Integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami nemá být pouze prosté vzdělávání v běžných základních školách, ale jde o celkový sociálněpedagogický přístup, v němž – pokud má být efektivní, je nutno aplikovat speciální vzdělávací metody a postupy, které těmto žákům usnadní a zpřístupní výchovně vzdělávací proces.

Výsledky výzkumného šetření celkově vyzněly velmi pozitivně a rozhodně se domníváme, že v integrativním vzdělávání je nutné pokračovat a dále ho rozvíjet. Je nutné v budoucnosti pomocí výzkumných šetření a studií zjišťovat a následně se pokusit odstranit nedostatky jak v legislativě, tak v personálním a materiálním zabezpečení prostředí pro účinnou integraci. Velmi přínosné by bylo finančně podpořit práci asistentů pedagogů na všech vzdělávacích stupních. V současné době by pomohlo, kdyby asistenti pedagogů mohli být přítomni třeba jen v těch vyučovacích hodinách, které jsou pro integrované žáky nejnáročnější.

Markéta Fryntová (1980) Absolvovala bakalářské studium na HTF UK, obor sociální pedagogika. Nyní dokončuje magisterské studium na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Pracuje jako učitelka v základní škole.

Zuzana Hubinková (1971) Vystudovala ekonomii a psychologii. Od roku 1996 učí na VŠE v Praze. Podílí se jako poradce na práci Akademické psychologické poradny. Spolupracuje s FF UK, PedF UK, FBMI ČVUT a s Univerzitou Záhřeb v Chorvatsku, odborně publikuje.