ADHD: Radosti a strasti života s „neposedným“ dítětem

ADHD, porucha pozornosti s hyperaktivitou, vzniká většinou drobným poškozením centrální nervové soustavy (CNS) v raných vývojových obdobích, tedy v době před narozením, při porodu nebo po něm, kdy je CNS, zejména u chlapců, značně zranitelná.

Porucha způsobuje určité odlišnosti v chování a jednání dítěte. Jde většinou o projevy vrozené, za které dítě nemůže a které zpočátku nemůže ani samo ovlivnit. Projevuje se v podobě nedostatků v oblasti kognitivních a percepčně motorických funkcí, v oblasti regulace afektů a emotivity a také v sociálním přizpůsobení. V projevech dítěte to pak znamená nepřiměřený stupeň pozornosti, hyperaktivitu a impulzivitu. Tyto základní příznaky dítě predisponují k mnoha dalším obtížím, mimo jiné jde o neschopnost dodržovat pravidla chování, obtíže s učením, častější výskyt příznaků deprese, úzkostí, emočních problémů či problémů v oblasti sociálních dovedností. Jako matka mohu upřímně říct, že prožitky moje, ale i mého dítěte jsou mnohdy nadmíru zajímavé, v mnoha ohledech trpké a někdy takřka beznadějně zoufalé, zejména po zkušenostech s pedagogy v základním školství.

Problémy od školky

Ze zkušenosti vím, že dítě s ADHD je odmalička extrémně málo spavé ve srovnání s vrstevníky, je hbité, nadmíru zvědavé a jeho tělesný vývoj je jakoby „napřed“. Vážnější problémy mohou nastat v předškolním zařízení, kde se dítě setkává s větší skupinou dětí a také poprvé s pedagogickou autoritou. Už tady je vystaveno nepřiměřenému stresu ze strany dětí, ale i dospělých. Dítě často nechápe, proč ho některé děti nepřijímají, obtížně reaguje na hrubší či sebevědomější chování vrstevníků, svou plachostí často evokuje posměch či odmítání a opravdu těžko se v kolektivu prosazuje. Jeho reakcí pak může být nepřiměřená obrana, kterou bohužel často vyvolá konfl ikt a v horším případě i nevoli pedagoga. Dítě se tak dostává do bludného kruhu - situaci nerozumí a vlivem pocitu nespravedlnosti se uzavírá do sebe a nové kontakty s vrstevníky nevyhledává. Pokud mu nepomůže zkušený a moudrý pedagog, může dítě propadat do úzkostí a docházku do předškolního zařízení zcela odmítat.

Vážnější problémy nastávají s nástupem do základní školy. Zde se k obtížím se začleněním do kolektivu přidávají poruchy učení spojené s hyperaktivitou. Docházka mého syna do základní školy je pro něho i pro mne zatěžkávací zkouškou. Zatímco je mé dítě často vystavováno nepřiměřenému tlaku ze strany pedagogů, já jako jeho matka narážím u pedagogů na nedostatek znalostí a zkušeností se syndromem ADHD, ale také na neochotu a nepochopení. Tím se ve mně ještě více posiluje odhodlání stát při svém dítěti a být mu oporou.

Vlídná důslednost

Situace mne nutí více přemýšlet o tom, jak svému synovi mohu nejlépe pomoci, jak mu ulevit od stresů z okolního světa. Nasnadě je klidné rodinné zázemí, kde vládne důvěra, pohoda a pochopení. Je důležité zavést doma určitý řád, domluvit společně pravidla a ta dodržovat (převlékání, příprava na školu, drobná pomoc v domácnosti…).

Velice se mi osvědčily rozhovory mezi čtyřma očima, povídání o situacích, které dítě prožívá, kterým nerozumí nebo které na něj působí negativně. Je důležité, aby dítě situaci pochopilo a uvědomilo si, jak na ni správně (a tedy nekonfl iktně) reagovat. Velkou pomocí je také pozitivní motivace, vyzdvihování toho dobrého (nikoli kritika, se kterou se dítě setkává převážně), neboť to posiluje jeho sebevědomí a také víru v „dobro“.

I přes veškeré nepříjemnosti, které často prožívám, jsem z hloubky duše ráda, že takové dítě mám. Učím se totiž od jeho narození velké trpělivosti, toleranci a pochopení. Vážím si čistoty jeho duše, jeho upřímnosti a čestnosti. Jsem šťastná, když vidím své dítě spokojené a radostné. Je to opravdu úžasný pocit, když víte, že vám věří, že jste pro něho oporou, záchytným bodem v jeho životě. Ráda bych připojila motto psycholožky Jiřiny Prekopové: „Jestliže si chci od někoho něco vzít, musím mu to nejdříve sám dát, to znamená, jestliže od dítěte očekávám soustředěnost, cílevědomost a klid, musím mu to předvést, dát mu příklad toho, jak se to všechno dělá. Jestliže od dítěte očekávám pozornost, musím mu ji sám věnovat dříve, než ji budu žádat od něj. Zde musím sám rozlišovat důležité od nedůležitého a důležitému dát přednost.“

Více najdete v knize Dítě s ADHD a ADD doma i ve škole od Cheryl R. Carter (Portál, brož., 120 s., 219 Kč)
Podle autorky na tyto děti platí zábava spojená a individuálním přístupem, pravidly, jednoduchostí a plánováním času. Kniha je plná praktických tipů, které pomohou zvládnout výzvu, již představuje ADHD a ADD.