My jsme na hraně

Můj syn je na hraně. Podle paní učitelky, která má s ADHD zkušenosti, má do tohoto syndromu daleko. Vydrží sedět, soustředit se na práci, sám sebe zpracovat. I tak jisté symptomy vykazuje - začlenění se do kolektivu, emotivnost - výbuchy zoufalství a radosti, jak jsem si potvrdila díky tomuto článku.
Nejdůležitější je ale podle mého, aby tito občánci časem pochopili, že je jejich handicap neopravňuje činit například těm pedagogům ze života peklo. Nelze třeba tolerovat, aby se přes ADHD omlouvalo, že dítě běhá při hodině po třídě.
Snažím se svému dítěti vysvětlit, že když upadne, nemůže řvát jako tur na celé kolo, protože se jiný může leknout a dostat infarkt.

Na druhou stranu vím, co způsobí nepochopení ze strany nejapného pedagoga, kdy právě místo vyzdvihování toho dobrého, je donekonečna omíláno to špatné. (Nám to stačilo půl roku, nikam to nevedlo, rozhodně ne k nějakému zlepšení.)