Tím jsem taky prošla

Myslím, že taky v kvartě. Taky jsme tehdy nechtěla na vysokou, taky jsme nechtěla ty (TĚŽŠÍ) exaktní předměty...Tehdy se akorát přecházelo z osmileté základky zpátky na devítiletou, takže jsme řešila, zda mám na gymplu zůstávat, nebo zkusit odbornou školu. Lákala mě keramická škola (strašně mě bavila práce s hlínou a snad ve mně je trocha umění)..než jsme se dozvěděla, že s takovou střední školou bych pak vyráběla záchody nebo ucha k hrnkům. Pak jsem z lenosti zůstala, nechtělo se mi řešit nějaké přijímačky, když už jsme jedny tehdy do primy udělala.

Navíc jsme měli docela fajn kolektiv, žili jsme takovými těmi nevinnými studentskými legráckami a bylo nám spolu fajn.

Pak jsme byla ráda, že jsem na gymplu zůstala, ačkoliv se popisem dost podobal tomu tvému..založen na tradici. Svého času podle nějakých testů třetí nejlepší v republice (teď už to asi není pravda). Teď na něj vzpomínám ráda.

Víš, ono jde o takovou klasickou postpubertální smutnou náladu, znechucení ze všeho, my jsme tomu na gymplu říkali "depka". Ono to časem přejde..pokud máš jiné gymnázium blízko, klidně ho zkus vyměnit, pokud si chceš zvykat na ový kolektiv a všechno nové, doučovat se, co oni umí a nudit se,až budou brát to, co vy už máte probrané. Ale pokud bys měla jezdit nějkem daleko a mít o pár denních nepříjemností víc, radím, zůstaň, kde jsi.