Re: Přesné

Nevím Markéto, já vůbec nepředpokládala, že dvacetiletí rádi navštěvují příbuzné. Já už jich, když mi bylo dvacet, moc neměla. Když jsem byla náctiletá a mladší, tak jsme si babičkami řekli ahoj, řekli, že nám to jde ve škole a šla jsem s bratrem za sestřenicemi, abychom dospělé nerušili a stejně nás jejich řeči nebavily. U nás to bylo zvykem tak - děti, běžte si někam hrát, my (dospělí) si budeme povídat.