Re: Někdy prostě pláčí

Magráto, a dočetlas to až do konce? Naomi dál píše, že i přes nejlepší péči miminka občas pláčou. Některá víc a některá méně. Znám holčičku, která prořvala snad celý první rok života, její maminka ji nejdřív nechtěla nosit, pak se i k tomu uchýlila, pomohlo to jen částečně. Narodila se sekcí - porod sekcí, indukcí, separace mohou mít na klid/neklid miminka obrovský vliv, což ale neznamená, že "normálně" narozená miminka nepláčou. Já mám přirozeně a poklidně (doma) narozenou dceru, ve dvou týdnech jsem s ní byla poprvé sama doma a řvala od osmi do půlnoci, byla jsem z ní zoufalá, ale nedala jsem ji z ruky, nenapadá mě, co bych byla mohla udělat lepšího, než jí pomoct to trápení překonat svou blízkostí. Takže náruč není jen prevencí pláče, ale také místem, které činí trápení plačícího miminka snesitelnějším. Tím neříkám, že odsuzuju matku, která už má extrémně plačícího mimina plné kecky a na pár minut ho zavře v pokoji - pořád lepší, než s ním ve vzteku zatřást. To otupění je docela přirozené a myslím, že částečně otupíme všechny - i my matky dětí s pláčem "v normě"