Já zase..

rodila pár hodin po vietnamce. Po porodu mne poslali do pokoje, kde už ležela. Strávily jsme tam spolu celý týden. Hned ráno u ní byla kupa příbuzných (já rodila v jiném městě, takže příbuzní jen občas), a jezdili za ní 3x denně a vozili jí jídlo. Jídlo z porodnice nejedla - ani neochutnala (mně chutnalo). Neuměla ani nerozuměla ani slovíčko česky, tak jsem za celý týden prohodila se svou spolunocležnicí slovo hamat a kakat - která jsem ji naučila (při kojení a přebalování). Nejhorší bylo, že ač byla naprosto zdravotně v pořádku (vím z vizit a od sestřiček), tak zhruba 5 dní ve dne i v noci kvílela, kňučela, fňukala.. no děs, až se mi z toho rozčilením zvýšila teplota, takže jsem tam zůstala s ní "přes termín". Přitom jí sestřičky věčně nosili všelijaké čípky a mastičky apod. Co prý vyváděla u porodu, to prý zvládnou ještě "tmavočešky". My ve většině jsme byly v pohodě. Já osobně si při porodu vyprávěla s manželem a sestřičkou vtipy. Takže už se ani nedivím, že ve Vietnamu si jich na chodbách ani nevšímají, když ony si kvílí jen tak ze cviku..