souhlas s Anett - nedá se srovnat, souhlas i s autorkou

vidím to stejně jako autorka - v krizové situaci je občas dobré odejít, dát si třeba sprchu, při návratu člověk zjistí, že jekot ustal a děti se krásně uklidnily.

byla jsem po revoluci na výletě v Rumunsku u volyňských Čechů, žili tehdy postaru, turistů tam přijelo jen pár do roka. Bylo to stejné jako u nás kdysi - o děti se stará babička. Že to nebylo kolikrát nic idylického platicky potvrzuje báseň POlednice. Otec mi potvrdil, že na jižní MOravě bylo ještě v 50. letech běžnou praxí, že se nemluvně položilo vedle pole, kde pracovali rodiče a do pusy se mu dal cumel s alkoholem. Byly případy jedinců, které si díky této praxi odnesly do života mentální retardaci.

řekla bych, že dnes jsou nároky lidí vyšší než přečkat dětství někde na dvorku a co nejdřív se zapojit do práce v hospodářství a vdát se nebo se oženit. kdo chce, tak takto žít může. ale pokud chceme získat například dobré zaměstnání, je třeba i jiného tréninku - sociálních a intelektových dovedností. není divu, že inteligentní rodiče vedou svoje děti ke strukturovaným činnostem a nenechávají je popelit se na dvorku. ale zase - dnes je ta volba. pokud někdo chce žít na statku a nechat děti žít více postaru a kombinovat více životních stylu, nic mu v tom nebrání.

matky jsou občas unavené, byly dnes, jsou i tehdy. Jenomže - která má dnes zájem, tak si může mateřskou vychutnat. nic jí nebrání opustit stěny domova, vyrazit s dětmi ven, na výlety, na návštěvy za kamarády, užívat si život a děti si vychutnat (ano, domácnost tím trochu trpí, ale všechno je o životních volbách a prioritách). to v "idylických" starých dobách jaksi nebylo možné, protože matky brzy po porodu pracovaly v hospodářství. vím to od babičky.

pro mě osobně byla mateřská se 2 dětmi brzo za sebou po většinu času procházkou růžovou zahrádkou. každý se může rozhodnout, jak s tím naloží. i nyní po skončení mateřské pracuji na poloviční úvazek a stále mám pocit, že můj život je procházka pěknou zahrádkou.

vidím to třeba u tchýně. v první řadě musí být perfektně uklizená domácnost. děti švagrové, o které se stará, musí být jako ze škatulky. nesmí se popatlat. na blbnutí není čas. říkám: když není, tak není, ale každý to má jinak.