z pohledu lékárnice

Homeopatie funguje na principu podávání "informací", ne "duchovních esencí"(tento pojem je dle mého názoru mylný překlad či interpretace a je dost zavádějící). Mnohokrát naředěná látka nesena na cukrových granulích podává tělu informaci a pomáhá mu, aby se léčilo samo. Jelikož je každé tělo individuální a každá choroba se může projevovat různými výraznými i méně výraznými příznaky, je často obtížné "utrefit" dané homeopatikum na míru konkrétnímu pacientovi a je proto velmi individuální, zda-li tělo tuto informaci vůbec využije. Proto ne vždy homeopatikum účinkuje, ale mnohdy účinkuje velice dobře, takže netřeba tuto metodu obecně zavrhovat. Je to jen jeden z druhů alternativní léčby, stejně jako například akupunktura, a je jen na každém z vás, zda-li ji věří či nevěří. Samotná psychika má v tomhle směru určitě také své místo, ale to platí ostatně i u každého "léku" či "léčby". Docela by mě zajímalo, co zmiňovaná lékařka u svých dětí léčila, obávám se, že nežádoucí účinky psychického rázu ale nesouvisely s homeopatií, stejně tak jako nepříjemné zkušenosti s ekzémem bych kladla za vinu spíše špatnému přístupu k léčbě ze strany rodičů, lékařů či lékárníků, homeopatie není všemocná, takže pokud nezapůsobí, netřeba ji zkoušet donekonečna, zvláště pokud se příznaky choroby zhoršují. Toť můj příspěvek z pohledu lékárnice, já sama mám k homeopatikům kladný vztah a u svých dětí i u sebe některá využívám poměrně často.