Re: ...a co my vlastně víme

Ta věta o získávání respektu "ne vykonávanou funkcí, ale činy" je nějaká křečovitá. Zkusmě se zamyslet nad tím, proč vlastně je někdo navržen a posléze i zvolen prezidentem. Proč kupříkladu nikdo nikdy nenavrhnul na tu funkci mne? Asi proto, že jsem se nikdy neangažovala, nikdo mne nezná, nic jsem nedokázala, nezapojojila jsem se do veřejného života atd. atd. Naproti tomu navržení kandidáti si svým životem, svými "činy" získali určitý "respekt", což je vyneslo na příslušnou "funkci". Neodmítala bych učení dětí respektu k názoru druhých, k tomu, že někdo něco dokázal. Být skromný, to se dneska nenosí, ale vychovávat si doma samé "ředitele zeměkoule", to není dobré. Zažila jsem různá zřízení,několik prezidentů, mohu je hodnotit, posuzovat.... Ale nejvíc ze všeho se bojím anarchie - i proto si myslím, že je dobré učit naše děti nejen demokracii, lásce ke svobodě, ale i respektu k jinému názoru, ocenění něčí práce a uznávání autorit.