Re: co s tím

Ahoj všichni,
řešíme totéž, bystřejší dítě, čte od 3 atd. O IVP nám ředitelka školy řekla, že s tím nemá žádné zkušenosti, takže smůla, byli jsme se podívat v první třídě, kam znalostmi v pohodě zapadl. Šli jsme do PPP ve Francouzské na Praze 2, kde se na nadané děti orientují, shodli jsme se, že je možné, aby šel syn za určitých okolností do druhé třídy rovnou. Nicméně s vedením školy dohoda vázla.
Nakonec nastoupil do první, tam začal v říjnu lumpačit a nudil se a po dalších jednáních jsme nakonec přepluli do druhé třídy - té, kterou jsme předtím v minulém loňském roce navštívili a kde pí učitelka s tím souhlasila a spolupracovala s námi a posilovala nás, když jsme sami pochybovali, zda jsme nepřestřelili. Učitelka pro nás byla zásadní, je náročnější, ale pečlivá a spravedlivá. I původní učitelka byla moc fajn, ale on tam neměl co dělat a četl zadání a pomalu usínal na vavřínech.
Jemu jsme řekli, že se jde do druhé třídy učit pracovat, že v té první třídě ostatní pracují a učí se to, takže tady si také vyzkouší i on nové věci, byl v pohodě a těšil se.
Začátek byl složitější, je malý a byl nový, ale je bystrý a svoje místo si našel a má normálně kamarády a zpátky by vůbec nechtěl. V matematické olympiadě byl minulý týden mezi prvními, má téměř samé jedničky. Je tažený třídou dopředu, i v chování, nevnímá, že by byl nějak výrazně lepší, snaží se a daří se.

Do školy pro nadané děti jsme mohli, ale nechtěli, máme to dál a nechtěli jsme jeho ani sebe trestat vražedným ranním vstáváním, máme i dost koníčků, syn hraje na kytaru, zpívá, horoleze, hraje tenis, všechno ho to baví, nepřipadá mi nutné se toho vzdát, naopak.
Vyprávím jen náš příběh, každé dítě je jiné, u nás asi bylo hlavní, že syn je pohodář, druhé dítě, veselý, přátelský. Je narozený v říjnu, takže jsme ho vlastně nechali vyřádit i rok déle ve školce a pak měl rychlejší přechod, ale udrželo ho to "ve střehu".
Myslím, že je důležitá i ta sociální složka, sama jsem studovala matematiku a logiku, vím, jak to může vypadat dál, když se na to zapomene, chytrý člověk k nesnesení, a je to škoda. Chci, aby moje děti uměly myslet, vytvořit si rozumný názor, obhájit ho, zdravě si věřit. Pokud je k tomu ve škole naučí ty rutinní postupy, dobrý, když i něco navíc, bezva. Pokud by tam seděl celé dopoledne a víceméně nic nového by ve výuce neřešil, tak to nevidím jako smysluplně strávený čas a když ho nechci trápit učením doma bez kamarádů, které má rád, tak těch variant je málo a všechny jsou složité.

Zkusili jsme tohle a jsme zatím spokojení :o).
Ale je to dřina a plno času a co si budeme povídat, plno lidí na vás kouká skrz prsrty, že si myslíte, že vaše dítě je kdovíco. Každý si myslí, že jeho dítě je zázrak. :o) Přestala jsem pak vysvětlovat, že jen nechci, aby moje dítě zlenivělo a zblblo rutinním opakováním známého.

Zkuste tu ppp praha 2, paní Piková je příjemná, trpělivá a objektivní. Vidí takových dětí jistě víc, její názor prostě respektuju. Byla moc laskavá, že si na nás našla čas i o prázdninách, když se jednání se školou točila v kruhu, kdy mi jiné poradny i sprostě vynadaly, že jsem blázen, že chci dát dítě rovnou do druhé třídy. Výjimečné místo, kde jsou bystřejší děti brány vážně se všímvšudy :o).
Hodně štěstí