Ve vlaku

Tedy, já bych to nepovažoval za příšerný zvyk, ale za přetrvávající a vymírající zbytky normálního chování.

Kamarád, který jezdí do Asie, popisuje místní postup zaplňování prázdných míst v hromadné dopravě takto: první člověk si sedá co nejblíž k řidiči, aby s ním mohl klábosit. Další si sedá k němu z téhož důvodu, atd.
U nás je to přesně obráceně, a teprve když se někdo nemůže vyhnout tomu aby si sedl vedle někoho, tak to udělá.

Řeči, které se vedou ve vlaku, mají za účel primárně zprostředkovat vzájemnou existenci, úctu a akceptaci. Na obsahu tak nezáleží. Proto možná můžou nezasvěcenému připadat povrchní .
Pokud jsou tam sympatie, může následovat hlubší a osobnější řeč.

Samozřejmě, člověk může narazit na prudiče či troubu, ale to už je riziko života. Vzdát se proto veškeré komunikace s jakýmkoliv předem neprověřenými lidmi a plánovitě zírat do mobilu nebo tabletu mi přijde škoda.

Zaujala mne tu reakce na to, že ty hovory jsou o ničem. Jednak ne vždy, to mám vyzkoušeno, a taky, to jako mluví jen jedna strana? Já bych řekl, že každý může minimálně zkusit změnit téma nebo ne?