Ať je to jak je to...

... nejvíc ze všeho mě nepřesvává udivovat, s jakou lehkostí a noblesou lékaři rozhodují o bytí a nebytí chtěného dítěte. Neumím si představit, že by mě někdo pod pohrůžkou smrti (Vykrvácíte, když nepůjdete!) nutil jít na revizi v tak časné fázi těhotenství, kdy ještě není nic zřejméno. U mého 2. a 3. těhotenství bylo toto na ultrazvuku patrné až v 9. týdnu (asi díky mému anatomickému uspořádání). Srdeční akce bývá vidět nejdříve v 6. týdnu. Děsí mě, kolik chtěných dětí se už takto nejspíš nenarodilo díky přílišné horlivosti (nebo jak to napsat) lékařů. Apeluji na všechny maminky, aby na potvrzení těhotenství nechodily dříve než v 7. týdnu, klidně i později, ono fakt nemá smysl se stresovat tím, kdy bude srdíčko, jesti v 5. nebo 7. týdnu, k čemu ta informace vlastně člověku je? Stejně se nedá nic jiného než čekat. Po 4 dětech už fakt vím, o čem mluvím...