Být tady a teď

Jojo, vědomí vlastní nepostradatelnosti je mrcha, toho se člověk jen tak nezbaví. Upřímně - opravdu si někdo může myslet, že mu během dovolené unikne významná zakázka? Nejspíše to bude něco běžného, co přichází v nepravidelných intervalech pořád - a právě abychom to každodenní "pořád" zvládli, jezdíme přece na dovolenou.
A nejde jen o pracovní komunikaci - každý z nás už přece viděl scénu, kde u stolu sedí dovolenková parta a každý ťuká vzkazy do mobilu nebo někam jinam. Jako by ti, se kterými tam je, ani neexistovali. Nebo byli přinejmenším méně důležití. Anebo si s nimi neměl/a co říct... Nevím.