Děkuji

Všem vám mockrát děkuji za milá slova. Už se neobviňuji, že jsem neudělala to nebo ono, že jsem Jakuba neučila anglicky, ano, už vím to, co mi, Lízo, píšeš, že jeho otec se měl víc snažit a ne házet vše na mně. Neustáli jsme to. Otec mých dětí se sice naučil česky, ale nikdy se s českým prostředím nesžil (musím říct, že to dnes vidím převážně jako jeho chybu). Snažila jsem se moc, ale nešlo to. Byla tam spousta bolestného a jen málo hezkého. Ale jsem ráda, že jsem do toho šla. Kdybych na něj tehdy "nečekala" a vzdala to, do smrti bych si vyčítala, že jsem se ani nepokusila, že jsem Jakuba připravila o otce. Takhle vím, že jsem to zkusila a nefungovalo to. Rozvedli jsme se a on se po pár letech vrátil zpět do Londýna. Jako bonus má české občanství a českou přítelkyni.

Jo, a ještě - na svého syna pyšný není, nenechte se mýlit. Prostě nikdy pro něj nebude dost dobrý. Je už od začátku málo k obrazu jeho.