Re: Jak pustit do života dítě s handicapem

hezké téma ..které se nás - naší rodiny týká více jak 36 let. Náš starší syn Ivísek letos v prosinci mu bude 37 let - má Dg.DMO kvadr.syndr.více vlevo,těžké mest.postiž. s přidr.vadami - špatně vidí,nemluví, chůze-velmi omezená jen krátké vzdálenosti a to pouze s držením se druhé osoby....zkráceně neustálý dohled a péči druhé osoby bude potřebova po celý svůj život. Ivísek prožil život s námi v rodině i s mladším bráškou .... když se narodil (1976) byli pouze dvě možnosti .. ústav - který nám byl neustále doporučován a nebo doma . Vybrali jsme si to druhé, nebudu popisovat ,co vše jsme absolvovali , jen zkráceneně , nebyla možnost - ranné péče, školky, školy - neboť automaticky-nevzdělávatelný,žádný denní ani týdenní stacionář.Jsme pražáci a protože zde bydlíme z manželem celý život i s našimi dětmi .....začínáme se intenzivněji rozhlížet a hledat ....pro Ivíska .... "celoroční domov" s vlastním pokojíkem a s kamarádkami a kamarády a báječnými lidmi , kteří by převzali péči o našeho syna místo nás rodičů. A věřte mi není to vůbec jednoduché.Pokusy byli již dvaz Pohody najít - vhodný domov, ale vždy to dopadlo tak, že po nějakém čase bohužel Ivísek se nám vrátil zpátky domů ... neboť nezapadl do kocepce - projektu. Domov Duha, Domov svaté rodiny . Nyní již více jak šest let za Ivískem docházejíz POHODY asistentky (už se jich u nás více za tu dobu vystřídalo) a společněs Ivou jdou ven na procházku, do cukrárny atp. ... jsou to úžasné osůbky a Ivi je většinou spokojen. I když procházky z Ivánkem jsou velmi fyzicky náročné.Pohoda má také chráněné bydlení, ale bohužel ani tam není možnost, aby Ivísek celoročně bydlel ....neboť by narušil vybudované soužití klientů. Možná, že se Vám teď zdá, že jsme nároční rodiče .... ale já pro syna hledám jen, aby měl kolem sebe přátele podobného postižení a opatrovníky,asistenty atp. kteří svoji práci - poslání dělají s láskou a porozumněním. Co se týká bydlení, nejraději nějaký domeček se zahradou a vlastní malý pokojík z jeho věcmi , neboť nerozezná co je jeho a co druhého a také když potřebuje schvíli být sám. Je to moc náročné,drahé co pro syna hledáme ??? Možná, ale z druhé strany ,Ivíska zase některé věci nezajímají a některé není ani schopen pochopit, hory, moře,divadla,aqvaparky ,davy lidí atp. .. Mám jedno moc a moc velké přání a věřím z celého svého srdce ,že se to ...zadaří.... a Ivísek jednou bude žít v podobném kolektivu, jak jsem zde popsala blízko nás rodičů, aby se kontakt stále udržoval.Nyní je Ivísek čekatelem Diakonie Stodůlky na Praze 13 a na co ??? Na přestavbu a nástavbu pro celoroční pobyt. Projekt je hotov ....ale bohužel zatím nejsou peníze k realizaci. Já věřím, že se najdou a tak vznikne nádherný ucelený projekt. Jaký a o co se jedná ???... před sedmnácti lety (v té době Ivískovi, ale bylo bohužel již 2O let) zde krůček po krůčku vznikal a stále JE báječnej projekt téměř ucelenej......zbývá jen, aby zde mohly ty "děti" kteří jsou již nyní dospělého věku a kteří zde navštěvovali rannou péči, spec.školku, spe. školu ,využívají denní a týdenní centra ...mohli zde najít svůj nový celoroční domov a náš Ivísek s nimi. To je ten můj největší sen a přání.