Ten příběh je vymyšlený

Všichni, komu připadá tento příběh neúplný nebo nenašli v čem udělal kompromis otec - myslím, že je to z toho důvodu, že je vymyšlený. Někdo se snaží ukázat, jaká idylka to je, když budete ve všem ustupovat a jak budou všichni spokojení. Jediný, kdo má dnes v tomhle státě práva, je totiž otec. Ženy jsou jen od toho, aby děti porodily a tím jejich práva končí. Bohužel praxe je taková, že když tatínkovi svých dětí podepíšete dohodu k rozvodu (když se chce rozvádět on, protože chce žít s jinou) a jednáte přesně podle návodu v tomto článku (=ustupovat), tak pak děti skončí tak, že cestují ve všední den z města do města autobusem, jsou unavené na přípravu do školy, což se projeví i o víkendu. OSPOD Vám řekne, že dítě je povinno jít k otci i s teplotou (jenom proto, že otec se vzteká, že má svá práva - což samozřejmě má, ale kde je právo dítěte se vystonat?), soud vás pošle k psycholožce (navíc alkoholičce)na rodinnou terapii, která opakovaně není v ordinaci, když jste k ní objednáni, ale protože musí napsat zprávu k soudu, tak ji napíše ve smyslu, že děti jsou pod silným vlivem matky, protože s ní jsou více (ani slovo o hrubém chování otce). Naškrábe to rukou, že to ani není k přečtení. Když dostane z polikliniky výpověď, tak vás roztomilý tatínek napadne u soudu, že terapie u psycholožky skončily kvůli Vám (protože jste se s ním snažila rozumně domluvit na výběru jiné psycholožky pro rodinné terapie, které by se konaly) a ještě po Vás požaduje pokutu (měl mít samostatné setkání sám se synem, ale termín s ní nebyl schopen domluvit 2 měsíce a nakonec doktorka stejně nebyla v ordinaci). Soud nás poslal na další rodinné terapie k rychlokvašce terapeutce bez vzdělání, která vedla jen ke zhoršení postoje dětí k otci - takže mi soud vyměřil 5.000,- Kč (a to bych ještě měla být vděčná, protože otec se opakovaně domáhal horní hranice 50.000,-). Nejen stát se obohacuje na dětech (co za těch 5.000,- mohli mít ! - takhle šetříme, nebudu mít na zaplacení kroužku pro děti a já jím jen rohlíky), pěkně se napakují také advokáti (ponoukají otce, aby neváhali a podali návrh na svěření dítěte do své péče, místo toho, aby je trošku usměrnili a řekli jim, že práva mají všichni zúčastnění), rodinní terapeuti (bez odborných znalostí pro práci s dětmi) a soudní znalci (platí se od 20. do 70.000,- Kč - ale jak mi řekla soudkyně: "A já vezmu toho nejdražšího") - takže nás čekají soudní znalci a bydlet pak půjdem asi pod most. Ale ne, pak mi stát vezme děti z péče, protože tatínek je může lépe finančně zajistit. Ale že by jim někdy zavolal, jak se jim daří nebo když jsou nemocní? Ne, on má svá práva, která bude prosazovat, protože je prostě má. Jenom on. A stát vesele vtahuje děti do konfliktů, vyslýchá je u soudů, nemají právo ani na klid v nemoci a nemají právo ani na zajištění podmínek pro přípravu do školy. Dokonce jsme i musely přestat chodit na fotbal a najít jiný kroužek, protože tatínek trval na všedním dnu, kdy měli tréninky (jiné dny má totiž on své aktivity - a na to má přece právo, že?).