láska není výchova ani péče...

Ano, miluju všechny své tři syny stejně. Přísahám
Miluju je stejně intenzivně, stejně bezpodmínečně. Autorka zaměňuje lásku s výchovou, resp. způsobem výchovy, a s péčí. Každý můj syn je pochopitelně úplně jiný. Každý přišel na svět úplně odlišným způsobem, každý má jinou povahu, jiné potřeby, jiné reakce... Proto na každého z nich reaguju jinak, jinak ho vychovávám. Na každého totiž platí něco jiného. Jeden potřebuje neustálý kontakt, druhý je raději sám s knížkou, třetí neposedí ani na židli, ani na klíně. Jeden poslechne napoprvé, druhý po dobrém ani po zlém - až na zařvání, třetí mě vytrvale ignoruje. A mohla bych pokračovat do nekonečna... nic z toho nemá vliv na skutečnost, že bych je nevyměnila za nic na světě a že bych si mezi nimi nedokázala vybrat "toho nejmilovanějšího". Vybrala bych nejklidnějšího, nejpohyblivějšího, nejtulivějšího, nejžravějšího, nejsamostatnějšího... jejich vlastnosti a povahy nemají co dělat s mou láskou. Ano, ke každému z nich mám jiný vztah, protože každý se narodil v jiném období mého života a jako se měním já a nabývám zkušeností, mění se i mé výchovné metody, priority, míra péče. Nechápu, co to má podle autorky společného s mou láskou k nim. A přísahám, že vím, že kdybychom mezi sebe přijali i dítě cizí, milovala bych ho úplně stejně