Re: Na začátku bodu 3. jsem ty kydy vzdala

Kili, já už si název nevybavuju, ale bylo to sociální stipendium. Jeho výše závisela na příjmu rodiny a na prospěchu studenta. Moc nás nebylo, co jsme to brali, ale u mne třeba na SŠ 550,- Kčs měsíčně. Z toho se dalo při troše rozumného hospodaření vyžít, protože obědy stály tuším 3,60 (něbo to bylo až na VŠ? Už přesně nevím, protože intr se hradil souhrnně složenkou za celý měsíc, a to jak ubytování, tak stravování, a záleželo na tom, jestli jsem třeba nebyla nemocná. Což já jsem bývala, hlavně ve druháku-třeťáku, měla jsem problémy s opakovanými angínami a s plícemi). Ale oběd v menze taky asi 3,60, ubytování na koleji 35,- nebo 50,- Kčs/měsíc, záleželo na tom, jestli to byl dvou- nebo třílůžák, měsíční tramvajenka 35,- Kčs...
Na VŠ se možná dalo brát mimořádné stípko už od 1.ročníku, ale u toho byla docela přísná kritéria a student ho nemusel dostat. Povoloval ho tuším děkan a schvalovala komise. Já se o něj proto ze začátku ani nepokoušela. Zato sociální a prospěchové bylo de facto nárokové a dostal ho každý, kdo splňoval podmínky (což byl třeba u prospěchového v našem kruhu skoro každý. Tam se už tehdy sešla neskutečně ambiciózní skupina, jejíž cílem bylo: "já bych chtěl jednou učit na VŠ", "já bych chtěl pracovat v Akademii věd". V té partě se prostě škola flákat nedala).