Kopla bych ho do zadku

Promiň, ale já bych ho kopla do zadku. Ty se o něj můžeš starat. Ale proboha proč, když je k tobě agresivní? Měli jsme podobný případ v příbuzenstvu: on arogatní a agresivní blb, ona prima ženská. On oslepnul a měl silnou cukrovku. Ona mu vyvařovala a snažila se o dietu. Jemu dieta nechutnala a kolikrát si třeba koupil v blízké sámošce zákusky, ty snědl a pak skončil na JIPce. Jí nakonec ruply nervy, vrátila se k rodičům (společné děti neměli) a on zůstal sám. Po jejím odchodu to vzalo celkem rychlý konec. O něj se neměl kdo starat, takže tu tloukl na dveře u kostela, protože si myslel, že je doma a že ho nechtějí pustit, protože se ho bojí, tu zabloudil po městě, protože mu chyběla orientace a s holí se moc nenaučil chodit. Nakonec kvůli cukrovce chytil nějakou chorobu (tuším nehojící se bércový vřed), dostala se mu tam infekce a zemřel. Jeho ženu, co od něj odešla, jsme všichni chápali a nikdo ji nijak neodsuzoval. Proč by trpěla jeho agresivitou? On ji dokonce fyzicky napadal a sprostě jí nadával. Pohřeb zařídil jeho syn, ona na pohřeb přišla a společně pak zdědili byt, protože ona sice odešla, ale právně byla manželka, protože se nerozvedli.
Pardon, takový člověk, který si neváží pomoci svého okolí, nic jiného než kopnutí do zadku nezasluhuje.