To znám

Dalo by se ještě dodat, že inflace odpovídá zhruba tomu, jak se zvyšují příjmy, takže by příjmy a ceny měly být v rovnováze. Podle mé zkušenosti, jak to vidím na rodinném rozpočtu, potřebujeme každý rok vydělat víc peněz, aby jsme vyžili, a naše situace zůstává stejná.

Problém je, že ono ani tak nevadí, že děti nebudou chjodit do kroužku nebo rodina nepojede na dovolenou (na nic z toho jsme nikdy v placené formě ani neměli peníze a nijak to kvalitu našeho života nesnížilo).
Horší je, že tyto rodiny nebudou příliš kupovat knihy, nebudou mít kontakt s realitou mimo ČR, což tvoří náběh na konzervaci stávajícího stavu. Přístup k výtahu do vyšších vrstev se uzavírá.

Taky si tyto rodiny kupují levné a nekvalitní jídlo, a vůbec levné produkty, takzvané orkafy, jako třeba boty, které vydrží pár měsíců. V nouzi si naopak někteří berou krajně nevýhodné půjčky.

Nejhorší je na tom ten pocit života na hraně. Stačí nemoc, ztráta práce, jeden dva měsíce bez výdělku, a je opravdu zle. Mohu hodně přemýšlet nad tím, za co utratím peníze (třeba považuju za opravdu důležité mít přístup na net) ale ten faktor nejistoty se tím neodstraní.
Dřív jsem si myslel, že dokážeme vyjít s málem. Že promyšleným hospodařením si udržíme finanční pohodu. Myslím, že jsme opravdu mistři v šetření, ale to nepomůže. Pořád je to život na hraně.