Re: Předpokládám, že se bavíme o subjektivním pocitu,

To je pravda, já například mám ráda samotu (i když je otázkou, jestli to je úplná samota, když má člověk různé anonymní kontakty např. prostřednictvím internetu atd. protože v jistém směru nejste tak úplně "sám" i když třeba posloucháte videa, čtete knížku, je tam nějaké sdělení směrem k vám od jiné osoby ale to teď vynechme).

Já jsem byla tak nějak pořád sama se sebou a ani mi to nepřišlo divné, jsem na to zvyklá celej život, jasně, že tak nějak přemýšlím jak to bude v budoucnu ale nyní mi to naprosto vyhovuje. Vždycky mě strašně štvalo, že mi nedělá moc dobře dobře společnost. Hrozně jsem záviděla lidem, co se snadno seznamují, navazují kontakty a záviděla jsem jim to, ale teď po přečtení tohoto mi došlo, že tihle lidé můžou vlastně naopak strašně trpět, když jsou sami, že je to úplně ničí a skoro ani nedokáží být delší dobu sami se sebou a že já mám třeba v tomhle výhodu, že mi něco takového přijde jako naprosto přirozená věc, která mi nedělá sebemenší problém. On se na to člověk často dívá z toho svého pohledu a ani ho nenapadne, že by mohl mít nějakou výhodu, kterou ty jiný lidi, který zase umí něco co tak strašně obdivuje, nemají.