V MENŠÍM MĚŘÍTKU TO FUNGOVAT MŮŽE - vlastní zkušenost

sdílím skepticismus ohledně nastíněného konceptu, ale jako směr, o který je dobré usilovat, to funguje.

něco podobného praktikuji v menším měřítku - několik příkladů:
- se 2 rodinami, se kterými jezdíme léta na dovolenou a naše děti spolu chodí do třídy si půjčujeme věci a vyzvedáváme si navzájem děti nebo poskytujeme jiné drobné úsluhy;
- s dětnými sousedy z domu si též půjčujeme věci (máme navzájem klíče od domácnosti) a navzájem si dáváme uvařené jídlo,
- moje bezdětná sestra se svým mužem se již 8 let podílejí na výchově mých dětí - 2 dny v týdnu je vyzvedávají ze školy a jsou s nimi do večera, svoji dovolenou též tráví s nimi a též většinou 1 den o víkendu, navzájem si též poskytujeme různé úsluhy.

Babičky / dědečkové nefungují, takže je to takové příjemné vypomáhání si.

Funguje mi to takto již 8 let, od té doby, co mám děti.

Jako formální uspořádání naznačené autorem si to moc představit nedokážu, poněvadž to člověk neukomunikuje (když k tomu chce ještě navíc pracovat). Čím víc lidí dohromady kooperuje, tím víc je třeba neustále slaďovat svoje potřeby, přání, požadavky...