Podobně jako přibývá jedináčků, významně také narůstá podíl jednočlenných domácností, jenž například v Praze dosahuje již téměř čtyřiceti procent.
Mladí lidé nechtějí, anebo se bojí mít děti. Průměrná porodnost se snižuje, věk prvorodiček naopak celkem výrazně zvyšuje. Podobně jako přibývá jedináčků, významně také narůstá podíl jednočlenných domácností, jenž například v Praze dosahuje již téměř čtyřiceti procent. Nejen sociologové nezřídka hovoří o krizi hodnot, krizi výchovy a ještě častěji o krizi rodiny. Každá doba s sebou nese různé společenské fenomény, včetně těch týkajících se rodiny a jejího uspořádání. Tím samozřejmě nekonstatuji nic nového či objevného, neboť asi každý z nás, ať již z osobní zkušenosti, či z vyprávění, vnímá rozdíly mezi rodinným životem stávající generace a generací předchozích. Zcela novou a unikátní je však myšlenka, či lépe řečeno ucelený koncept, který reaguje právě na zmíněné průvodní jevy dnešní doby a který jistě stojí za představení na zdejším portálu.
Jednou z hlavních myšlenek konceptu nazvaného Rozšířená rodina je pojetí rodiny nikoliv (pouze) v rovině příbuznosti pokrevní, nýbrž především na bázi příbuznosti vyznávaných hodnot. Člověk je od přírody společenským tvorem, nicméně v dnešní moderní době dochází stále silněji k takzvané atomizaci či roztříštěnosti sociálních vazeb. Dá se také říci, že současné převažující uspořádání rodiny, tedy dva rodiče plus jedno dítě, maximálně 2+2 je ze své podstaty velmi nestabilním a není schopno zajistit dětem bezpečí a naplnění jejich potřeb tak, jako tomu bylo v případě velkých rodin v dobách minulých. V případě některých dnešních rodin jsou sice například velmi dobře, někdy možná až nezdravě, uspokojeny dětské potřeby povahy materiální, i děti hmotně nestrádající jsou však mnohdy osamělé a nešťastné. Pozdějších důsledků bychom nalezli celou řadu, od rekordní spotřeby antidepresiv, přes častou neschopnost navázání trvalých vztahů, až třeba po tendence a sociologické fenomény nastíněné v úvodu článku. Model rozšířených rodin se však nezaměřuje na řešení důsledků, nýbrž se snaží jít k jádru věci. Oním pomyslným jádrem či centrem pozornosti je uspořádání primárního prostoru dětí tak, aby byly v procesu výchovy lépe naplněny zejména jejich fyziologické a evoluční potřeby.
Jak si však takovou rozšířenou rodinu představit? S jistou dávkou fantazie by ji bylo možno přirovnat k prapůvodní lidské tlupě, a to v kladném slova smyslu. Konkrétní uspořádání takovéto novodobé tlupy může mít mnoho podob. Jednou z nich je model, kdy skupina přátel složená z párů s dětmi i zatím bezdětných mladých lidí a starších lidí, kterým jejich děti již odrostli či z různých důvodů děti neměli, podnikají společně různé aktivity. U nich si zatím bezdětní mohou vyzkoušet péči o dítě, zkušenější pomoci začínajícím, aktivní získat čas pro vlastní aktivity uvnitř i vně rozšířené rodiny a děti každodenně v důvěrné blízkosti zažívat obraz lidského života v širokém spektru jeho možností. Podstatnou je pro děti také zkušenost blízkého a dlouhodobého spoluprožívání s dětmi různého věku, neboť od starších a mladších se nejpřirozeněji učí. V dnešním světě jsou však vystaveny především institucionálnímu prostředí a vrstevnickým skupinám, které jsou spíše místem soupeření než propojování a přirozené vzájemné podpory. Skupina může dále vzniknout například i za účelem vzdělávání, kdy lidé učí děti v režimu domácího vzdělávání, a to třeba v různých domácnostech, v nichž se děti po určité době cítí jako doma. Další možností může být vytvoření společného prostoru určeného primárně pro děti, konkrétně pro jejich vlastní spontánní hru, kterou běžně zažívala ještě generace prarodičů dnešních dětí.
Propojenější formou rozšířených rodin, či chcete-li moderních tlup, pak může být třeba i prvek společného bydlení (co-housing), anebo hospodaření (co-working). Důležitým aspektem je dle tvůrců konceptu taktéž nemalý ekonomický přínos a takzvané synergické efekty, neboť v rámci početnější rodiny dochází k úsporám vzniklým sdílením nákladů na dopravu, různého vybavení, oblečení a dalších věcí, jež člověk mnohdy kupuje pouze pro jednorázové či občasné použití, nemluvě o časových úsporách, jichž lze díky bohatším možnostem přirozené dělby činností snadněji docílit, než je tomu v případě z dnešního pohledu klasických rodin. Ve výsledku tak rodiče získávají mnohem více času na sebe a své potřeby, přičemž jejich děti mají zároveň daleko více potřebné pozornosti, než jim byli dříve schopni poskytnout.
Zdá se vám myšlenka rozšířených rodin poskládaných dle vlastní volby jedince odvážná, nebo dokonce provokativní? Na jednu stranu jistě může vnímání rodiny nikoliv na základě pokrevnosti, nýbrž dle hodnotové spřízněnosti a přátelství působit kontroverzně, na druhou stranu i v případě běžného pojetí rodiny není v době vysoké rozvodovosti žádnou výjimkou, že se lidé starají o dítě nového partnera, se kterým nemají pokrevní vazbu, a přesto ho berou za své. Statistiky praví, že v současnosti již více než polovina dětí nežije s oběma biologickými rodiči v jedné domácnosti. K představené myšlence je třeba také dodat, že nejde o žádný teoretický model vzešlý z akademických či intelektuálně-filozofických debat u vína či piva, ale v první řadě o styl života, jenž první průkopníci, převážně mladí lidé, začínají reálně praktikovat.
Jedním z nich je i Petr Jasinski, zakladatel webových stránek www.rozsirenarodina.cz, na nichž si lze mimo jiné zdarma stáhnout elektronickou verzi knihy věnované danému tématu. Bez zajímavosti není ani osoba duchovního otce a autora prvotní ideje moderních tlup Vratislava Hláska, pro něhož jsou vizionářsky zabarvené projekty týkající se dětí a rodiny docela charakteristické. Například, zhruba před sedmi lety stál na samém počátku velkého obratu v problematice péče o nejmenší opuštěné děti, které do té doby víceméně automaticky putovaly do kojeneckého ústavu, přičemž dnes už téměř nikdo nepochybuje o tom, že pro vývoj malého dítě je mnohem vhodnějším řešením rodinné, byť náhradní, prostředí. Myšlenka fungování rozšířených rodin je co do možného společenského přesahu a dopadu ještě o poznání ambicióznější. Jaký širší kontext v ní spatřuje sám autor? "Evropská úcta ke svobodnému životu jedince dosáhla v našich zemích v současnosti nebývalého naplnění. To s sebou zákonitě nese i složku odpovědnosti, kterou si však dnes musíme nově definovat. Nemělo by jít jen o pohodlí našeho současného života, ale především o možnost předat své hodnoty dalším generacím v takové podobě a síle, aby byly schopné je pochopit a přijmout za své. Jedině tak budou ochotny je v budoucnu hájit s takovou obětavostí, s jakou je hájili naši společní předci."
Jak se ji pořadí naplnit? Vezmou si ji (nejen) mladí lidé, pro které je nepřirozený a drahý singl-život mnohdy řešením z nouze, za svou? Bude i do budoucna pokračovat vymírání našeho národa, anebo se podaří nepříznivé trendy zvrátit?
Ilustrace: Kristýna Sataryová
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.