Nebezpečné bezpečí aneb Čeká budoucí generace dohled Velkého bratra?

Žijeme v těžké a nebezpečné době. Jistě lze kontrovat řečnickou otázkou, jaképak období méně či více vzdálené historie plné různých válek bylo bezproblémové a bezpečné, nicméně skutečností je, že mezinárodní terorismus je v současnosti jedním z hlavních globálních fenoménů. Kromě jeho viditelných projevů, ze kterých padá na člověka úzkost i skrze televizní šoty, je zde ještě jedna zákeřnost. Ne tak explicitní, ale o to plíživější. Útočící na hodnoty a ideály, na nichž je naše západní civilizace do značné míry postavena a založena. Mám na mysli zejména svobodu, ze které si ovšem bohužel sami čím dál tím více ukrajujeme, čímž si dáváme góly do vlastní brány a necháváme vítězit ty, kteří hodnoty a principy fungování moderní společnosti nesdílejí. Pár příkladů za všechny, které dokládají, že například svoboda pohybu a právo na soukromí jsou ve vážném ohrožení:

Pohoda na letišti jako nostalgická vzpomínka

Za několik týdnů začne hlavní vlna dovolených a zájezdů, z nichž tvoří stále vyšší procento ty letecké. Vzpomínám si, jak jsem se jako dítě těšil a nemohl dospat, když jsem měl poprvé letět. Tehdy se ještě cestovalo letadlem svobodně. Dnes je celý proces od příjezdu na letiště po nasednutí na palubu, slovy teenagerů, jedním velkým " vopruzem". Nekonečné fronty, jedna kontrola, druhá kontrola… Lze namítnout, že povinnost sundávat si při bezpečnostní kontrole pásek od kalhot, někdy i boty, anebo zákaz vzít si na palubu lahev s pitím jsou sice opatření přehnaná, ale člověk si zvykne (ostatně, přizpůsobivý tvor si zvykne na leccos). V tom je ale právě ona nebezpečnost. Pokud se dnes nepozastavujeme nad tímto, za pár let nám třeba nebude divné standardně procházet na letišti ´svlékacím rentgenem´, který není diskutabilním pouze z hlediska ochrany práva na lidskou důstojnost, ale i pokud jde o vliv na zdraví. ¹⁾ Co přijde potom, snad raději ani nedomýšlet.

Občanský průkaz, nebo policejní služebna

Chtělo by se říci, že pokud necestujeme někam hodně daleko, naštěstí se nabízejí i jiné dopravní prostředky, kde prozatím nejsou bezpečnostní opatření vyšponována do absurdních rozměrů. Třeba vlak. Na rozdíl od jiných způsobů dopravy je skvělý v tom, že si lze štreku zpříjemnit kocháním se okolní přírodou. Tedy, pokud zrovna neprobíhá pátrací akce s cílem odhalování uprchlíků. Popravdě netuším, jak jsou tyto akce úspěšné z pohledu jejich primárního účelu. Jedné z těchto razií se však nedala upřít schopnost vyprodukovat poutavý příběh pro přední média, a to když si jedna cestující nenechala líbit aktivity policistů směrem k její legitimizaci, pro kterou zmíněná žena neviděla rozumný důvod. Mediálně známá právnička, mimochodem od pohledu slovanský typ, tak probudila vášnivou veřejnou diskusi na téma, zda (samozřejmě v mezích slušnosti, avšak principiálně) trvat na svých právech, anebo jednat ve stylu "slušný člověk se nemá čeho bát, raději se tedy podvolím čemukoliv, než mít nějaké problémy". ²⁾

Příběh z Moravy - Folklorista není terorista

Nutno říci, že do vyhledávání uprchlíků jsou dobrovolně zapojení i běžní lidé mimo ozbrojené složky. Dokonce již mají několik zářezů na pažbě. Jako třeba na jižní Moravě, kde právě v onu dobu probíhal folklorní festival. A když si vyšli folkloristé ze západoafrického Beninu do nedalekého města, hned všímaví občané zburcovali policii, která Afričany odvedla na služebnu. ₃₎ Naštěstí se vše vysvětlilo a reprezentanti kultury daleké země tak alespoň získali obrázek o našem folkloru all-inclusive. No co, když už tady prakticky žádné uprchlíky nemáme a ani sem vlastně žádní utečenci nechtějí, tak si je musíme alespoň vymyslet. Podezřívavost, hujerství, přehnaná horlivost tam, kde to skutečně není potřeba a naopak absence všímavosti, kde je to více než žádoucí (například situace, kdy člověk na ulici se zdravotním problémem potřebuje pomoc ostatních) jsou také průvodními znaky doby, v níž přebírá otěže strach a do pozadí ustupují dlouho budované a draze vykoupené hodnoty. Lidé dlouhodobě žijící ve městech, které mají s teroristickými ataky smutnou autentickou zkušenost, pak potvrzují, že zvláště krátce po útocích by se dala atmosféra strachu a podezřívavosti mezi lidmi navzájem doslova krájet. V ulicích, v metru, v restauracích. Zkrátka všude. A o moc lepší to prý není ani s větším časovým odstupem. Bohužel i to je možné vnímat jako vítězství teroristů.

Kamera tady, kamera tam, všude kam se podívám…

Jedním z takových velkoměst je i Londýn. Patrně v žádném jiném místě světa nenajdeme tolik kamer na kilometru čtverečních jako právě v britské metropoli. Myšlenkou osazení centra města vysokým počtem průmyslových kamer se cítí osloveni a inspirováni i zástupci jiných evropských měst, včetně Prahy. Také naše hlavní město pracuje s ambiciózními plány a koncepcemi dalšího a dalšího zapojování kamerových CCTV systémů, tedy technicky pokročilých kamer vybavených mikrofonem, záznamovým médiem a funkcí umožňující například rozpoznávání tváří. ⁴⁾ A že u nás kamerových zařízení v porovnání s jinými evropskými městy zase tolik není? Pak bych doporučoval projít si například hlavní třídu některé ze starých pražských čtvrtí či původně předměstí. Vinohrady, Žižkov, Dejvice, Karlín,… Výjimečně nekoukat, kam šlapeme. Zvednout hlavu a počítat. Stačí chvilka a jsme na trojciferném čísle. Velmi inspirativní může být také exkurze do velína některého z obchodních center, které jsou kamerami také patřičně posety. Asi nám to ani nepřijde, vězte však, že na dění v několikapatrovém nákupním chrámu dohlíží klidně i přes stovku různě schovaných a umístěných kamer s velmi slušnými parametry rozlišení.

Budoucnost pod dohledem Velkého Bratra?

Bylo by neobyčejně hloupé podceňovat bezpečnostní rizika a aktuální hrozby plynoucí nejen z existence a opakovaně prokázané akceschopnosti různých teroristických buněk a dalších radikálních organizací. Mnohem větší význam a naději na úspěch v boji proti nim však mají sofistikované metody a nástroje zpravodajských služeb, speciálních jednotek a dalších cílených aktivit než nepřiměřená, plošná a často zbytečná opatření, která jenom znepříjemňují život normálním lidem a ukusují stále větší kus z pomyslného svobodného koláče. Americký státník, vědec a spisovatel osmnáctého století Benjamin Franklin prohlásil: "ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu ani bezpečnost". Jeho slova jsou aktuálnější než kdykoliv předtím. Podobně jako vize obsažené v Orwellově románu 1984.

Věříte, že ve společnosti zvítězí zdravý rozum a k naplnění podobných vizí nedojde, anebo čeká naše děti a děti jejich dětí budoucnost v prostředí, v němž špehování a špiclování všeho druhu hraje prim?

S přispěním níže uvedených zdrojů:

¹⁾ http://www.novinky.cz/domaci/189548-letistni-skenery-muzou-zpusobit-rakovinu-rika-drabova.html

²⁾ http://zpravy.idnes.cz/zadat-doklady-bezduvodne-je-nezakonne-rozhodl-soud-fx4-/domaci.aspx?c=A151105_103657_domaci_zt

³⁾ http://www.lidovky.cz/v-uherskem-hradisti-zadrzeli-folkloristy-z-beninu-meli-je-za-imigranty-13x-/zpravy-domov.aspx?c=A150630_224027_ln_domov_mct

⁴⁾ http://praha.idnes.cz/v-praze-bude-vice-kamer-ale-take-program-na-rozpoznavani-tvari-p6n-/metro.aspx?c=A160210_180621_praha-metro_lupo