Pět postřehů k prezidentské volbě

Bitva mezi jejím vítězem, a tedy staronovým prezidentem Milošem Zemanem na jedné straně a akademickým profesorem a pro většinu občanů méně okoukaným kandidátem Jiřím Drahošem na straně druhé byla bezesporu zajímavá, poučná i napínavá až do samotného konce. Stejně jako nejrůznější diskuse mezi lidmi před volbou, v jejím průběhu i teď po jejím skončení, kdy se horem dolem rozebírají jednotlivé důvody, faktory a okolnosti, jež měly vliv na konečný výsledek, který více než 51 % zúčastněných voličů udělal radost, zatímco u druhé a také velmi početné skupiny nastalo větší či menší zklamání. Mnohé bylo samozřejmě již na různých místech opakovaně vyřčeno, a to obvykle na nepočítaně způsobů. Ale možná přece jen existují i jiné, třeba méně mainstreamové a dokola opakované, úhly pohledu, na nichž by takříkajíc mohlo něco být. Co konkrétně by stálo za zmínku?

1) Kouzlo autenticity

Nejenom televizní rozhovory, ale celkové vystupování obou kandidátů v průběhu kampaně ukázaly, jak moc důležité je býti autentickým a sázet na své přednosti. Zatímco, staronový prezident byl pořád tím Milošem Zemanem, kterého všichni známe (když bylo potřeba, tak jenom strategicky trochu šlápnul na plyn, anebo naopak chytře ubral jako v poslední debatě na ČT), profesor Drahoš byl jednou zdrženlivý a umírněný, o pár dní později pro změnu ofenzivní a ostře se vymezující, v čemž se evidentně necítil silný v kramflecích.

2) Medvědí služba médií

Nedá se říci, že by všechna média stranila Jiřímu Drahošovi, ale není stejné, když stávající prezident požívá přízně na soukromé televizi Barrandov, anebo jeho protikandidát na veřejnoprávní České televizi, od níž zcela logicky lidé bez ohledu na své osobní politické preference očekávají nestrannost a vyváženost. Také odtud mohl pramenit značný mobilizační efekt směrem k nerozhodnutým voličům, kterým se nelíbilo podsouvání "jediného správného názoru".

3) Společenská přijatelnost vs. tajná volba

Prakticky totožné preference, jež ukazovaly průzkumy veřejného mínění pár dní před samotným druhým kolem prezidentské volby, byly ve skutečnosti spíše do plusu pro prezidenta Zemana. Sociologické výzkumy, které obecně zkoumané jevy zobecňují a zjednodušují, byly mimo jiné interpretovány tak, že mladší, vzdělanější a úspěšnější volí pana Drahoše, zatímco typickým voličem pana Zemana je člověk s nižším vzděláním a malé obce. Samozřejmě, realita je vždy o poznání barevnější než tyto průzkumy, a tak určitě nejsem sám, kdo má ve svém okolí i velmi formálně vzdělané lidi, kteří upřednostnili pana Zemana. Přesto se stalo společensky přijatelnější hlásit se veřejně i v průzkumech k panu Drahošovi. V samotné tajné volbě už se ale na podobné projevy tzv. ´sociální desirability´ nehraje.

4) Pravo-levý chaos

Zjednodušeně by se dalo také říci, že oblasti naší země, v nichž pravidelně bodují pravicové strany, se přiklonily k profesoru Drahošovi, zatímco levicověji orientované regiony preferovaly prezidenta Zemana. V této souvislosti tak třeba zaujala veřejná podpora Miloše Zemana i ze strany některých neoliberálních ekonomů, anebo jeho výrok o tom, že by si lidé měli v nemocnici připlácet stokorunu denně jako příspěvek na jídlo, zatímco protikandidát poměrně překvapivě hájil opačný postoj.

5) Možná profesor Drahoš přece jen vyhrál

Poražený kandidát krátce poté, co bylo zřejmé, že jeho volební zisk na svého oponenta stačit nebude, prohlásil něco v tom smyslu, že sice nezvítězil, ale neprohrál. Dovolil bych si souhlasit i v trochu jiné rovině. Politika je specifické prostředí, v němž se cítí jako ryba ve vodě jenom určitý typ lidí. Zároveň je politika řemeslem a úplně jiným světem než akademické prostředí. Není bývalého předsedy Akademie věd pro politickou funkci vlastně škoda? Proč opouštět vědecké a akademické prostředí, v němž je respektován a uznáván? Nehodí se na daný post mnohem lépe politicky protřelý staronový prezident Zeman dokonale ovládající technologii moci? V duchu podobných řečnických otázek jsem se setkal i s postojem raději volit Miloše Zemana ve vlastním zájmu Jiřího Drahoše.

Závěrem se musím přiznat, že osobně se mi vůbec nelíbí iniciativy, v nichž dotyční demonstrativně dávají najevo, že legitimně a napřímo zvolená hlava státu není jeho/jejím prezidentem. Ačkoliv tedy tuším, že během dalších pěti let bude nepochybně nemálo dílčích témat, v nichž třeba nebudu mít pocit názorového souznění s panem prezidentem či jeho spolupracovníky. Mimochodem, heslo "není potřeba souhlasit, ale respektovat" by možná stálo za to vyvěsit i u každé internetové diskuse nejen na toto téma…