Promoce - hezká tradice, nebo trapná šaškárna?

Jdu si takhle po náměstí. Sluníčko pálí na polovinu září až s nezvyklou intenzitou, tudíž kdo může, tak odhazuje veškeré svršky až na hranici společenské přijatelnosti. A najednou proti mně hlouček osob různých generací. Formálnost oblečení na vysokém stupni, převládající barva černá (… ponechme stranou okřídlené teorie na téma, zda je černá skutečně barvou v pravém slova smyslu, či nikoliv). "Aha, asi pohřeb", napadá mě a pomalu se mě zmocňuje depresivní nálada. Ale ne, mladík s notně důležitým výrazem v obličeji svírá v rukou modré desky s logem nějaké instituce. Takže vše je vysvětleno. Žádný pohřeb, ale promoce!

Promoce je obecně vnímána jako určitý předěl, milník či významný moment v životě člověka. Podobně jako třeba nástup do první třídy, maturita, svatba, narození dítěte a podobně. Marná sláva, ačkoliv samozřejmě roste počet lidí, pro které není promoční ceremoniál jedinečnou událostí a na druhé straně je také stále modernější názor, že v době inflace terciárního vzdělávání je vhodnější strategií získat náskok při budování kariéry včasnějším zapojením na trh práce oproti vysokoškolákům, promoce stále určitou symboliku pro mnoho lidí představuje. Jde o slavnostní rozloučení se s ne zrovna krátkou etapou života.

Nejdeš na promoci? Nedostaneš diplom!

Mnohokrát jsem zaslechl, že až právě převzetím diplomu na zmíněné tradiční akci se student stává právoplatným absolventem a tudíž až od této chvíle mu náleží příslušný akademický titul. Nepochybně tomu tak není. Promoce je skutečně "pouze" ceremonií. Z faktického, právního i logického hlediska absolvent získává příslušné vzdělání a oprávnění se jím dle libosti honosit (… a že to některým Čechům, Moravanům a Slezanům docela jde :) dnem složení poslední státní závěrečné zkoušky a vůbec nehraje roli, zda diplom fyzicky obdrží za týden či za půl roku. Další, poměrně rozšířený mýtus, v některých případech přiživovaný samotnými školami, spočívá v údajné povinnosti účasti absolventa na promoci. Zkrátka, zda se rozhodne student převzít svůj diplom v reprezentativních kulisách, anebo dodatečně na studijním oddělení příslušné fakulty, je pouze na jeho vlastním a nezpochybnitelném zvážení.

Kulisy více než důstojné

Tím však nechci říci, že je promoce zcela zbytečnou a nesmyslnou událostí. V zásadě proti ní jako takové nic nemám. Každé prostředí má svá specifika a akademická obec se tradičně vyznačuje poměrně značnou konzervativností a oblibou v tradicích a rituálech, k nimž patří třeba i promoce. Nakonec, konkrétní místa, v nichž se slavnostní rozloučení s absolventy konají, jsou ve valné většině opravdu magická, významnými osobnostmi a historií dýchající: Betlémská kaple, Karolinum, Zrcadlová kaple Klementina, Libeňský zámeček, Břevnovský klášter a řada dalších míst i mimo naše hlavní město stojí za návštěvu sama o sobě.

Hlavně, že jsem byl/a na promoci…

Jedné věci ale v souvislosti s promocemi vůbec nemohu přijít na chuť. Je přirozené, že každý normální rodič, či prarodič se rád pochlubí svými ratolestmi, případně vnoučky/vnučkami a dovršení jejich vysokoškolského vzdělání je k tomu jistě vhodnou příležitostí. Docela často se ale setkávám s tím, že zejména zástupci starší generace a širšího příbuzenstva (ale není to pravidlem, že pouze oni) dlouze a v superlativech vypráví o tom, jak byli v Praze/Brně/Olomouci/… na promoci a "z naší Marušky už je paní inženýrka". Vždycky je fajn slyšet od ostatních pozitivní a radostné zprávy namísto obligátních stížností na zdraví, počasí a politiku. Radost mě ale opouští ve chvíli, když mi zvědavost nedá a zeptám se: "no a jaký obor Vaše Mařenka studovala?", nebo "a studovala to na pedagogické fakultě, nebo na filozofické?".

Tušíte správně, že od té chvíle se už nedozvím prakticky nic. Neříkám, že by měli mít příbuzní podrobné informace o studiu prvního, druhého či desátého úředně potvrzeného intelektuála v rodině. Zvláště v dnešní době, kdy vznikají stále nové obory a mnohdy i jejich oficiální názvy jsou poměrně těžko zapamatovatelné. Nicméně, vyznívá to trochu komicky, když jdu na nějakou akci a vlastně v lepším případě vím pouze mlhavě, o čem daná událost vůbec byla. Z mého pohledu je právě i tohle pro promoce symbolické a typické. V řadě případů to ve výsledku není až tak slavnostní událost pro samotné absolventy a jejich úplně nejbližší, ale spíše příležitost pro získání materiálu k chlubení se před sousedkami v baráku, či ulici. Pro vnímavého člověka tak symbolika a dojemnost chvilky kvůli tomu tak trochu ustupují do pozadí, naopak do popředí se dere pomyslný odér falše a pokrytectví.

V mých očích tak platí oboje z nadpisu. Společnost bez tradic by byla hodně chudá a zrovna v případě akademického prostředí nevidím velký smysl v tom tradice a rituály, jež jsou pro něj důležité, prvoplánově hanět či volat po jejich zrušení. Určitě na jednu stranu promoce nejen díky krásným kulisám hezkou tradicí jsou, zároveň se však nedivím těm, kteří je označují za trapnou šaškárnu. Ani ne tak kvůli talárům, parukám, hymnám a slibům, ale hlavně kvůli tomu hujerovskému předvádění okolo.