Cože? Někdo tě šikanuje?

„Mně se nějak nechce do školy…“

Je nedělní podvečer, právě chystáte večeři a myšlenkami už jste pomalu u nadcházejícího týdne, který vás čeká. Skoro si ani nevšimnete, že se vaše dcera došourala do kuchyně, postává a pokukuje po vás. A pak přijde klasická věta. „Mami, mně není dobře. Asi nemůžu jít zítra do školy..“ Mohlo by se zdát, že vytáhnutí teploměru a prozkoumání nejrůznějších fyzických symptomů situaci vyřeší. Je tomu ale opravdu tak?

Známe to všichni, někdy se do školy prostě nechce. A jedna z nejjednodušších cest bývá tak trochu sehrát nějakou nemoc a občas zůstat v klidu doma. Je ale dobré nezapomínat na to, že psychika jde se somatikou ruku v ruce. Vašemu dítěti opravdu může být ze strachu ze školy špatně, může ho bolet břicho, hlava, může cítit úzkost, která ho ovládá jak duševně, tak tělesně. Může to být ten prvotní signál, že se něco děje a rodič by měl zpozornět. Může to mít spoustu příčin. Strach ze zkoušek a testů, z učitele, spolužáků, stres z toho, že neuspěje.

A nezapomínejte na to, že i vaše dítě může být ve škole šikanované.

Když to rodiče vědí

Na Linku bezpečí volají děti kvůli šikaně velmi často. S dětmi o šikaně mluvíme, dostávají od nás podporu, pochopení svých emocí a opakované ujištění, že nikdo nemá právo se k nim takovým způsobem chovat. Samozřejmě probíráme, co s tím mohou dělat. Jaké jsou jejich možnosti a práva, co bude nejlepší právě pro jejich individuální situaci. Hledáme s nimi podporu v jejich okolí. Často se od dětí při mapování jejich potíží dozvídáme, že jejich rodiče o tom vědí. V lepším případě o šikaně nejen vědí, ale snažili se jim i pomoci. Byli ve škole, řešili danou situaci, zajímají se a radí jim. Jenže bohužel nic z toho nepomáhá. V horším případě to rodiče vědí, ale dětem jenom poradí, ať si nenechají nic líbit a útoky vrátí. Rodiče dítě ujistí, že si svoje problémy musí řešit samo a že šikana je stejně všude. V nejhorším případě dítěti nevěří a postaví se proti němu. Někdy i za asistence pedagoga, který se snaží šikanu řešit tzv. smírčím způsobem „děti, podejte si ruce a už toho nechte“. Rodiče se pak od pedagoga dozví, že sice toho jejich Pepíčka kluci ve třídě někdy mlátí, ale že on si za to může tak trochu sám, protože je provokuje. Nedorozumění, nedůvěra ze strany rodiče a minimálně bagatelizování problému je na světě.

Co s tím?

Svěřilo se vám vaše dítě, že mu ve škole někdo ubližuje? Pozorujete na něm změnu v chování? Máte dojem, že se ve škole něco děje? Nenechte ho v tom samotné. To, že se za své dítě postavíte, podpoříte ho a podáte mu pomocnou ruku, neznamená, že z něj vychováte nesamostatného jedince, který si neumí své problémy řešit sám. Naopak. Ukážete mu, že je v pořádku, když si řekne o pomoc a dáte mu jistotu, že stojíte za ním. Ať je vašemu dítěti pět nebo patnáct, je to pořád dítě a vy jste pořád rodič.

Vyslechněte své dítě, vyptejte se ho na všechno, co se ve škole děje.

Považujte za čest, že se vám dítě svěřilo. Věřte, že to pro něj není jednoduché. Stydí se za to, že se tohle děje právě jemu. Má strach, že to bude ještě horší. Běžte s ním do školy, za třídní učitelkou (případně rovnou za ředitelem školy), požadujte od školy návrh na řešení. Každá škola by měla mít vypracovaný plán, jak se šikanou zacházet a jak postupovat, ale samozřejmě realizace v některých případech už pokulhává, a bohužel i dnes jsou školy, kde postupují naprosto špatně. Při špatném vyšetřování a řešení (či neřešení) šikany se často věc ještě zhorší. Bohužel je to právě vaše dítě, na kterém to zanechává následky. Pokud nejste spokojení s řešením ze strany školy, vždy si můžete stěžovat na vyšších místech (zřizovatel školy, Česká školní inspekce). Myslete na to, že čím déle se vše protahuje, tím déle je celé situaci vystavované vaše dítě.

Může se vám zdát, že vzít dítě ze školy a přihlásit ho jinam je moc radikální řešení. Vaše dítě bude čelit stresu z nových spolužáků, školy nebo z nové situace, a navíc se šikana může opakovat. Ano, to je pravda, nicméně na nové škole mohou mít k řešení šikany úplně odlišný přístup a mohou ji řešit lépe a efektivně. Z druhé strany, přestupem na jinou školu zbavíte dítě agresorů, kteří mu ubližovali. Ukážete mu, že bývá někdy dobré situaci aktivně řešit. V nové škole má otevřené nové možnosti a může být vše lepší.

V neposlední řadě je dobré navštívit s dítětem psychologa. Může s ním pracovat jak na svých pocitech z toho, co se mu právě děje, tak i na efektivních strategiích, jak se případně bránit a jak se chovat, aby se šikana už neopakovala. A hlavně mu psycholog může pomoci v tom, aby následky pro jeho sebevědomí a důvěru v kolektivu byly co nejmenší.