Československo žije dál!

Do završení roku se šťastnou sedmičkou na konci zbývá už jen pár posledních týdnů. První leden roku následujícího, tedy dle našeho letopočtu 2018, na první pohled nevypadá nikterak kulatě či jubilejně. Přesto ale toto datum přinese minimálně jeden významný milník. Bude to totiž přesně čtvrtstoletí od oficiálního rozdělení Československa na dva samostatné státy. Jak na zmíněnou událost nedávné historie pohlížet? Pár náhledů za všechny: šlo o logický krok, jenž proběhl vzácně v klidu. Byl to důsledek všeobecné porevoluční euforie a vizí nových začátků. Dílo nesoucí autorský podpis Vladimíra Mečiara a Václava Klause. Zbytečný a nesmyslný rozvod…

Kdy jindy využít institutu referenda?

Rozsouzení ponechme na každém ze čtenářů. Několik více či méně osobních postřehů si ale dodnes velmi kontroverzní rozhodnutí a vůbec celé téma jistě zaslouží. V první řadě je tu neoddiskutovatelný fakt, který se logicky stal terčem kritiky. Občanů se zkrátka nikdo neptal, zda chtějí setrvat ve stávajícím svazku, anebo jestli preferují nenávratný rozchod. Dokonce se objevovaly pochybnosti o ústavnosti rozdělení bez vypsání referenda.

Opravdu by se většina lidí vyslovila pro zánik tehdejší takřka šestnáctimilionové republiky? To už se bohužel nikdo nedozví. Samozřejmě existují různé sociologické výzkumy, jež však jednoznačnou odpověď nenabízejí. Některá data ale určitě nejsou bez zajímavosti. Tak třeba, dle agentury Median a jejího výzkumného šetření uskutečněného na jaře tohoto roku hodnotí rozdělení Československa kladně pouze 44 % dotázaných Čechů, zatímco cca 50 % ho považuje za chybu. Před deseti či patnácti lety přitom čísla vyznívala spíše opačně.

ČS motiv stále v kurzu

Dnešní děti, teenageři a část mladých lidí prožili již celý svůj dosavadní život v samostatné zemi. Ostatně, pětadvacet let je obdobím celé jedné generace. Možná by tak leckdo očekával, že z rozpadu československého státu se stane vyčpělá společenská otázka vhodná maximálně tak pro akademické debaty historiků či pamětníků. Tak tomu však zjevně není. Československý motiv je naopak nadále velmi živý v mnoha oblastech, například v kultuře. Kdo poslouchá alespoň občas rádio, určitě slyšel československý duet Xindla X s Mirkou Miškechovou ´Cudzinka v tvojej zemi´ - jen pro zajímavost, klip na YouTube atakuje hranici 20 milionů zhlédnutí, anebo ´Slovenský klín´ od skupiny Chinaski a Báry Hosnedlové - na YT takřka 10 mil. Před dvěma lety vzniklo i prestižními cenami ověnčené album Davida Kollera s názvem ´ČeskosLOVEnsko´.

Probíhají společné československé talentové soutěže a mnohé další podobné projekty. Skoro všude na Slovensku naladíte české televizní kanály. Někteří slovenští umělci jsou populárnější v Česku než doma a naopak. Na sportovním poli existují federální ligy, soutěže a plány dalšího vzájemného propojování. Příklady zřetelné československé stopy a pevné provázanosti obou národů je skutečně možno nalézt prakticky všude, kam se podíváme, ať už jde o jakékoliv obory lidské činnosti. O smíšených manželstvích ani nemluvě.

Nominace do pomyslné soutěže o zbytečnost roku? Československý slovník!

Není to tak dlouho, co jsem se procházel v jednom nejmenovaném knihkupectví, přičemž mě upoutal česko-slovenský slovník. Dál už jsem nepátral, zda byl předmětný slovník dvou tak příbuzných jazyků koncipován spíše jako recese, nebo jako seriózní pomocník, třeba na cesty. Představa, že bych jako Čech běhal po Bratislavě nebo Košicích s překladačem, mi popravdě přijde minimálně jako bizarní. S porozuměním jsem neměl sebemenší problém ani v nejvýchodnějších částech Slovenska. Spíše jsem nabyl poznatku, že čím východněji se nacházíte, tím jsou místní lidé pohostinnější, aniž by na oplátku cokoliv očekávali.

Kulhavá ekonomická srovnání

Často se zpětný pohled v médiích na 25 let samostatného žití obou krajin omezuje na srovnání hospodářských ukazatelů. Typicky, kdo si takzvaně polepšil či pohoršil. Podobná porovnání jsou ovšem asi tak smysluplná a vypovídající jako izolovaně řešit, kolik stálo máslo před třiceti lety a nyní - v čase se podstatně změnila struktura rodinných výdajů, spotřebitelské chování, v souvislosti s nástupem konzumu jako modly roste počet věcí ´nutných´ k životu, atp. Sotva tak lze zodpovědně konstatovat, že ta či ona země na rozpadu vydělala, když logicky nemáme informaci o tom, jak by se vyvíjela třeba průměrná mzda a další makroekonomické ukazatele v jednotlivých krajích Česka a Slovenska, pokud by k roztržení nedošlo.

Čím dál tím stejně

Když se rozdělovalo Československo, chodil jsem do čtvrté třídy základní školy. Podstatně delší časové období jsem tedy již také strávil v samostatném Česku, než ve společné federaci. Od inkriminovaného třiadevadesátého roku jsem Slovensko navštívil mnohokrát. Jako nespočet jiných Čechů tam mám i několik příbuzných, ačkoliv již docela vzdálených. Čím déle od rozdělení to bylo, tím byl a je můj dojem pořád stejný. Zcela subjektivně, nikdy jsem si při návštěvách našich východních sousedů nezvykl na to, že jsem fakticky a oficiálně ´v cizině´.

Mírně odlišně zabarvený jazyk (mimochodem, co mají říkat Švýcaři při výletu napříč kantony…), národní speciality k jídlu (jak se říká, sto lidí-sto chutí, nicméně halušky s brynzou mi fakt nechutnají, zato kapustnicu si vždycky užiju :) či lehce rozdílné místní zvyky spíše asociují jiný kraj vlastní země. Jediným rušivým elementem tohoto vnímání jsou snad jen eura jako platební prostředek, který je člověk zvyklý vídat naopak na západ od nás.

Tu hymnu nám zase nějak usekli…

Každopádně mi pořád nejde mluvit o Slovensku jako o zahraničí. A při sledování sportovních utkání podvědomě po zaznění české hymny očekávám samozřejmý přídavek v podobě další sloky. Té o Tatrách. Jsem prostě ´made in Czechoslovakia´.

S přispěním zdrojů viz níže:

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/klaus-a-meciar-opet-spolu/r~24af9640de6f11e794dbac1f6b220ee8/

http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/pruzkum-stale-vic-cechu-si-mysli-ze-rozdeleni-ceskoslovenska-byla-chyba