Chtít rodit doma? To se v Česku neodpouští!

V posledních dnech byla média živa mimo jiné také z čerstvého případu, kdy byla rychlá záchranná služba přivolána k problematickému domácímu porodu ve středních Čechách. Spor nastal zejména kvůli zpětnému hodnocení, co se vlastně přihodilo a jak dramatická situace na místě byla. Náměstek středočeské záchranky se nechal slyšet, že přivolaná lékařka musela novorozence oživovat, zatímco přítomná porodní asistentka v jiných článcích pro změnu tvrdí, že role záchranářů byla spíše dohledová, dítě se postupně zlepšilo samo a následný převoz do nemocnice tak nebyl nutný. Záchranáře nicméně nezapomněla rovněž pochválit za profesionalitu a přístup. Mimochodem, pracovníci rychlé záchranné služby si obecně zaslouží velké uznání ze strany veřejnosti, neboť málokdo si dovede představit, jak fyzicky i psychicky náročná jejich práce musí být a jaké situace každodenně řeší. Co mě však v následných (nejen internetových) diskusích neustále nepřestává udivovat? Třeba to, jak mnozí samozvaní soudci hned mají jasno, co se událo, aniž by logicky byli na místě přítomni a disponovali tak podrobnějšími informacemi a poznatky, než nabídly novinové řádky. Obvykle to završí kolovrátkovým a archaickým názorem na téma domácích porodů jako hazardu, návratu do devatenáctého století, hlouposti přírodních bio-matek a návrhem úhrady nákladů dotyčné osobě za výjezd sanitky a podobně.

Nejsem fanoušek domácích porodů, ale …

Již v jednom ze svých předchozích příspěvků, v němž jsem se dotknul problematiky vnímání přirozených porodů v českých zemích, jsem zmínil, že nejsem jejich fanouškem či zastáncem. Stejně tak nejsem přesvědčen o tom, že nemocnice je nutně jediným správným místem, kde je možné přivést na svět nový život. V každém případě mě však v negativním slova smyslu fascinuje, jak malý posun za období přesahující celou jednu generaci učinila naše společnost v respektu k právu volby, tedy k možnosti maminky zvolit si místo a lidi tvořící prostředí pro narození děťátka a pokud možno o co nejlepší prožitek s tím spojený. Lidé dlouhodobě žijící v zemích na západ od nás by jistě potvrdili, že u nich by, možná až na vzácné výjimky, nikoho nenapadlo zpochybňovat rozhodnutí matky, anebo ji lacině nálepkovat jenom z toho důvodu, že pro její zásadní okamžik a milník v životě se rozhodla upřednostnit domácí prostředí před nemocničním.

U nás jsme ale zase v uvozovkách bohatší o reprezentativní intelektuální perly, které z autorů v souvislosti s pohledem na přirozené porody, vypadávají a u nichž je zaručen značně hlasitý potlesk mezi lidmi napříč sociálními vrstvami. Tady jsou alespoň dvě z nich, snad úplně nejčastější, které si dovolím doplnit vlastním komentářem:

"Je to nezodpovědnost, hazard a upřednostňování vlastního pohodlí před zájmem dítěte"

O hazardu by se možná dalo mluvit v případě, pokud by bylo jednoznačně prokázáno, že domácí porody jsou častěji spojeny s výskytem komplikací v porovnání s těmi nemocničními. Existují však studie, jejichž závěry naopak hovoří v tom smyslu, že domácí porody jsou bezpečnější variantou, a to třeba právě kvůli často kritizovaným nadměrným zásahům do průběhu porodu ze strany lékařů. Zpochybnit lze všechno, tedy klidně i validitu, reliabilitu a metodiku jednotlivých výzkumných šetření, a to na obou stranách. V každém případě, důležitou roli hraje nepochybně psychika, tedy jestliže nastávající maminka věří, že porod v domácím či jiném přívětivém místě zvládne lépe než v tom stresujícím, je naopak nezodpovědné z této možnosti vytvářet něco společensky nepřijatelného, nepatřičného či sobeckého.

"Já jí to neberu, ať si rodí, kde chce, ale výjezd sanitky a následnou léčbu ať si platí sama"

Podoba s diskusemi o povinném očkování dětí více než nápadná, a to ve stylu: "když nenecháte dítě očkovat a ono pak onemocní danou chorobou, zasloužíte si, účetnicky řečeno, předpis k úhradě"… no ale co když dítěti vznikne újma očkováním? Pak ti samí zpochybňují kauzalitu, hovoří o smůle a nikoliv o účtu k úhradě tomu, kdo očkování skrze vynutitelný a represivní systém organizuje. Domácí, respektive nemocniční porody? Totéž v bleděmodrém. Pokud se zkomplikuje domácí porod, jde v očích mnohých o blokování záchranky pro potřebnější a výjezd by si kompletně měla rodička platit sama. Když se zkomplikuje, a nedej bože nedopadne dobře, nemocniční porod, je to analogicky zkrátka smůla, která se čas od času přihodí. Titíž diskutující pak například pod článkem o tom, že se příslušná nemocnice příliš nemá k výplatě odškodného za způsobenou újmu na zdraví, "duchaplně" spekulují nad tím, zda na tom rodiče dítěte nechtějí vydělat.

Proč to u nás vadí a jinde ne?

Zamyšlení nad tím, proč třeba v Nizozemsku jsou porody doma přijímány zcela normálně - dle dostupných zdrojů se tam takto narodí zhruba každé třetí dítě a naproti tomu u nás stále budí přehnané vášně, hysterii, odsuzující reakce a vlnu nepochopení, by mohlo být spíše námětem pro sociology. Pár tipů bych možná měl: Pozůstatek nesvobodného myšlení pocházejícího z dob minulého režimu? Přehnaná česká důvěra v instituce - viz jiné diskutované otázky (individuální výuka, pěstounská péče, penziony pro seniory,…)? Vnímání lékaře jako toho, kdo má vždycky pravdu a s kterým se zkrátka nedebatuje? Typicky česká averze vůči komukoliv, kdo nenaplňuje naše omezená měřítka normálnosti? Anebo je tu ještě jedno vysvětlení. Podstatně jednodušší. V tom Německu, Holandsku nebo Anglii jsou zkrátka jenom hloupí, když se nesnaží domácí porody kriminalizovat a společensky vytěsňovat.

K jakému vysvětlení se přikláníte vy? Anebo je to něčím úplně jiným?

S přispění zdrojů viz níže:

http://zpravy.idnes.cz/zachranka-domaci-porod-unie-porodnich-asistentek-f7j-/domaci.aspx?c=A161120_094213_domaci_pku

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/zachranari-zasahovali-u-domaciho-porodu-detatku-netlouklo-sr/r~d7be69eaac0811e6b5600025900fea04/