Jak jsem rodila překotně

Moje těhotenství bylo pohodové, naštěstí se mi téměř vyhnuly všechny těhotenské obtíže. Cítila jsem se naprosto skvěle a těhotenství jsem si užívala. Četla jsem spousty článků na internetu o porodech a představovala si ten svůj. Z porodu jsem měla celkem strach, hlavně z bolesti, tu celkem špatně snáším. Zvážila jsem všechna pro a proti různých způsobů porodu a vybrala si. Budu rodit ve své nemocnici, v rámci možností přirozeně, ale nebudu se bránit klystýru, nástřihu, epidurální analgézii, kdybych přeci jen tu bolest nezvládala apod. Proč říkám ve své nemocnici? Pracuji totiž na Dětském oddělení a větší část těhotenství jsem pracovala právě na Novorozenecké stanici. Takže jsem opakovaně viděla tu krásu zrození, ale i tu dřinu okolo.

Nechtěla jsem ovšem být u porodu sama, manžel mne doprovázet k porodu nechtěl, tak jsem se domluvila s kamarádkami - dětskou lékařkou, že mne bude držet za ručičku a podporovat psychicky v průběhu porodu a s gynekoložkou, která mi pomůže porodit. Žádný porodní plán jsem si teda nepsala, jen jsem s holkama v hospůdce probrala své představy.

I když se termín porodu blížil, tak mu jinak nic nenasvědčovalo, žádní poslíčci, žádný odchod hlenové zátky, prostě nic.

Den před termínem porodu jsem byla v těhotenské poradně natočit CTG, vše v pořádku. Večer se mi nějak nechtělo spát, koukala jsem se skoro do půlnoci na detektivky a pak ulehla do postele. Chvilku jsem spala, ale pak jsem se vzbudila, šla jsem na záchod a zjistila, že mi odchází hlenová zátka. Vyšetřila jsem se, čípek byl dost vysoko (no možná tolik ne, ale přes to břicho jsem na něj sotva dosáhla) a byla jsem otevřená tak na 2 prsty. Pak jsem šla znovu spát.

Ležela jsem v posteli, chvilkami jsem pospávala a chvilkami se těšila na porod (no spíš na toho človíčka než na porod samotný). Pak se dostavily jen mírně bolestivé stahy dělohy. Dle babské rady, že kontrakce, které lze zaspat a nemusí se na ně plně soustředit, jsou poslíčci a ne kontrakce porodní, jsem usoudila, že konečně tohle jsou ti poslíčci, známka blížícího se porodu. Byly nepravidelné, nestejně dlouhé a mezi nimi jsem mohla v klidu spát.

Ve čtyři hodiny ráno byly bolesti už větší, spát se už nedalo a opět jsem potřebovala na záchod. Tak jsem vstala a jen co jsem došla do koupelny, tak jsem se vyprázdnila, jak se říká, horem dolem. No tělo se prostě hezky vyčistilo i bez klystýru a i bez hladovění. Všechno šlo hezky ven. To také vzbudilo mého manžela, který mne přišel zkontrolovat, zda je všechno v pořádku a zda něco nepotřebuji. Vyhodila jsem ho, že je mi už fajn, že mám jen nějaké kontrakce, ale že jinak dobrý. Chtěla jsem odejít do obýváku a chodit nebo sedět aspoň na měkkém gauči, ale moje tělo řeklo, že ne, že budu hezky dál sedět na záchodě. Kontrakce byly pořád spíše nepravidelné, ale rozhodně častější a bolestivější, musela jsem je prodýchat, ale nebylo to nic strašného. Věděla jsem, že porod u prvorodiček vyžaduje asi 110-150 kontrakcí (u vícerodiček 60-80 kontrakcí), časově to je asi 6-12 hodin. Takže jsem usoudila, že mám ještě hromadu času a že do porodnice pojedu tak ráno kolem šesté a někdy dopoledne asi porodím. Hodiny v koupelně nemám, takže na kolik se zkrátily intervaly mezi kontrakcemi nevím, ale najednou šly celkem rychle po sobě a něco se jaksi změnilo.

Tuhle chvíli nějak opět vycítil manžel a přišel za mnou, jestli jet do porodnice nebo zda má zavolat mým domluveným kamarádkám. Později mi vyprávěl, že slyšel intenzivně volat svého syna: "Tati, tati!" Přiznám, že si přesně nevybavuji detaily těchto okamžiků, jen vím, že jsem se opět vyšetřila a místo čípku jsem nahmatala …. vlásky. A nakonec trošku zmateně jsem pochopila, že do nemocnice už nejspíš nepojedu, ale že porodím doma. Manžel tedy místo kamarádkám volal záchranku. Záchranka to má k nám jen pár minut, z okna totiž koukáme na nemocnici – přesněji do oken porodního sálu:). Takže po skončení hovoru s dispečerem běžel otevřít domovní dveře záchrance.

Já mezitím stále sedíc na záchodě jsem jednou rukou chránila hráz, snažila se netlačit a dýchat. Má snaha netlačit samozřejmě nebyla moc úspěšná, ale aspoň jsem netlačila naplno. Moc dobře jsem si uvědomovala, že rychlý porod má svá rizika, takže jsem hlavičku brzdila, co se dalo. Při těch posledních kontrakcích jsem si zakřičela (zřejmě ne zas tak moc, neboť sousedy jsem žádné nevzbudila), manžel mne však slyšel a tak vyběhl za mnou a v tu chvíli viděl, jak se náš syn rodí. Měl pupečník kolem krku, takže jak postupoval, tak jsem ji uvolnila. Ani nevím, jak se porodila ramínka a tělíčko. Prostě mi tak nějak hezky vklouznul do náruče. Za tělíčkem pak vyšplouchla do záchodu plodová voda. Bylo 4:45 hod. V té chvíli jsem se rozbrečela štěstím. Syn se na mne díval svýma nádhernýma očima a já se kochala tou krásou. Vzala jsem ručník, osušila ho, to se mu moc nelíbilo, takže si trošku zaplakal a pak ho zabalila do dalšího suchého ručníku, aby neprochladl. Dala jsem si ho k prsu, ale přisál se jen na pár vteřin a pak se pustil. Tak jsem ho jen držela v náručí.

1. doba porodní trvala od nástupu poslíčků asi 4 hodiny, od nástupu bolestivých kontrakcí cca 40 minut. 2. doba porodní asi 3-5 minut. Apgar 10-10-10.

Manžel vzal foťák a vyfotil nás, docela ho obdivuju, že ho to vůbec napadlo. Já byla úplně mimo. Po vyfocení seběhl opět dolů a právě dorazivší posádce záchranky sdělil, že náš syn se už narodil. Sestra vzala nahoru porodnický balíček a manžel s řidičem vynesli křeslo. Sestra podvázala pupečník, který mezitím v klidu dotepal, přeřízla ho a zabalila malého do termofolie a pak si ho dala ještě pod bundu, aby mu nebylo zima. Manžel s řidičem mne na křesle snesli do sanitky.V sanitce mi sestra dala malého do náruče, já ho schovala pod župan a jeli jsme do nemocnice.

V nemocnici si převzala malého novorozenecká sestra, malého ošetřila (resp. podvázala ještě jednou pupečník a zkrátila ho, kápla do očíček O-Septonex a píchla Kanavit), změřila – 48 cm, zvážila - 3150g a uložila do inkubátoru, přeci jen v sanitce trošku prochladl. Já mezitím na porodním sále porodila placentu, porodní asistentka mne prohlédla, ošetřila drobné porodní poranění (zřejmě tím, že jsem si chránila hráz a před porodem ji masírovala, tak poranění hráze nulové).

V porodnici jsme strávili doporučených 72 hodin, pak jsme byli propuštěni domů.

Porod jsem si plánovala úplně jinak, ale jak se říká: "Chceš-li Pána Boha rozesmát, řekni mu své plány." Zpětně si uvědomuji, co všechno jsem mohla nebo možná i měla udělat jinak, ale stalo se. Porod jsem prostě nepoznala a když už ano, bylo na nějaké cestování pozdě. Nyní je mému synovi půl roku a já se stále kochám tím dokonalým stvořením.

Doma jsem hledala nějaké informace o překotném porodu či neplánovaném porodu doma, ať už v učebnicích či na internetu. Informace jsou téměř nulové a ty, co jsem našla, tak nejsou úplně podle mého gusta, s některými souhlasím, s některými ne. Okopírovala jsem informace o první pomoci z internetu (Článek pochází od: Akreditované zařízení L. Kocanda, First-aid to all - První pomoc), většinou se všude opakují rady stejné, já k nim přidám svůj komentář.

Dříve než zavoláte lékařskou pomoc, je důležité zjistit od rodičky následující údaje:

• kolikátý je to porod


• v jakém měsíci (týdnu) těhotenství se rodička nachází


• jak časté jsou stahy dělohy


• jestli odtekla plodová voda

První pomoc

1. zavoláme ZZS


2. je-li interval mezi stahy delší než 10 minut, nechte rodičku klidně ležet na zádech nebo levém boku, pravidelně a hluboce dýchat
   (Rodička může ležet, ale samozřejmě nemusí, může polohy střídat dle potřeby a vybrat si tu, v které je jí nejlépe.)


3. je-li interval mezi stahy kratší než 5 minut, zklidněte rodičku a nechte ji dýchat povrchně a mělce; vyzvěte ji, aby při stahu dělohy netlačila
   (Rodičku samozřejmě uklidňujeme, ale povrchní dýchání také může vést ke ztrátě vědomí či křečím, není-li prováděno správně, což laik nemusí vždy poznat.)


4. jestliže začal vlastní porod odtokem plodové vody, popř. je již zřetelná hlavička v porodních cestách, uložte rodičku na záda, podložte ji prostěradlem a snažte se ji uklidnit
   (Opět – nevím proč ta poloha na zádech a proč to prostěradlo. Rodička by měla zaujmout polohu, která je jí příjemná, je samozřejmě lepší rodí-li např. na prostěradle než špinavé zemi, ale stejně tak může sedět či polosedět na gauči či židli, v autě také moc poloh na výběr není a prostěradlo také ne.)


5. vyzvěte rodičku, aby při stahu dělohy intenzivně tlačila, mimo stahy hluboce dýchala
   (Intenzivní tlačení při překotném průběhu porodu není vhodné, zvyšuje tak tlak působící na hlavičku plodu a tedy i tlak nitrolebeční. Při zvýšeném tlaku v mozku plodu dochází k zástavě proudění krve mozkem a tedy k asfyxii. Navíc po prořezání hlavičky je tento zvýšený tlak náhle uvolněn a z této rychlé změny tlaku hrozí potrhání cév v mozku a krvácení do mozku.)


6. v průběhu porodu přidržujte dítě při průchodu porodními cestami, nepoužívejte násilí, tahání, přetáčení aj.
   (Spíše než dítě bych nejdříve chránila hráz – vhodný je např. malý ručník, může být teplý – od horké vody nebo suchý. Mírným tlakem na hráz se pomáhá prořezání hlavičky. Není vůbec špatné, když si na rodící se hlavičku šáhne rodička, spíš jí to pomůže a navíc rodící se dítě jí tak vklouzne do náruče.)


7. je-li dítě obtočeno pupečníkem, uvolněte jej


8. první ošetření novorozence spočívá v uvolnění (odsátí) horních cest dýchacích a kontrole základních životních funkcí. Nejdůležitějším kritériem zhodnocení základních životních funkcí novorozence je spontánní dýchání. To musí nastoupit nejpozději 1 - 1,5 minuty po porodu a projevit se silným křikem. Nedojde-li k spontánnímu dýchání, musí být neodkladně zahájena umělá plicní ventilace. Frekvence dýchání a dechový objem musí být přizpůsobeny novorozeneckým anatomickým poměrům, tj. frekvence dýchání asi 30 - 40 / min, dechový objem asi 15 - 20 ml
   (Odsátí – není většinou nutné, nedělá se rutinně ani v porodnici. Pokud je nějaký hlen a plodová voda v nosní a ústní dutině, stačí obličejík otřít a trošku nos stisknout a tím plodovou vodu vytlačit. Vhodná je poloha na boku, aby voda tekla ven. V poloze na zádech by voda stékala spíš zpět. Je možné samozřejmě i odsátí ústy matky. Matka obemkne nos i ústa dítěte svými rty a odsaje tekutinu z úst i nosu dítěte. Dýchání je samozřejmě důležité, ale nemusí se projevit silným křikem, dítě může být úplně v klidu, může být zcela růžové a hýbat se. Dítě osušíme, novorozenec musí být v teple! Tím jak jej sušíme provádíme taktilní stimulaci dýchání. Pro podporu dýchání je nejlepší tření zádíček a plácání do plosek nohou Resuscitaci samozřejmě zahajujeme pokud se dítě nehýbe, je jako hadrová panenka, nedýchá, je bledé či modré a srdce tepe frekvencí pod 60 úderů za minutu.. Dechový objem 15-20 ml odpovídá objemu tváří. Při srdeční frekvenci pod 60/minutu kombinujeme nepřímou srdeční masáž a dýchání z úst do nosu a úst novorozence v poměru 3:1, frekvence stlačení hrudníku 120/min.)


9. spontánně dýchajícího novorozence zabalte do prostěradla a položte matce na prsa
   (Důležité je novorozence usušit, nejlépe ručníkem, plínkou, ale i čímkoliv jiným. A zabalit jej do něčeho suchého teplého nebo v náručí matky jej něčím teplým přikrýt. Novorozenec nesmí prochladnout, takže zabalit jej mokrého do prostěradla a v tom mokrém prostěradle ho nechat je postup špatný!)


10. pupeční šňůra nemusí být přestřižena ihned po porodu. Pokud nejde o situaci ohrožující život novorozence nebo rodičky, pupeční šňůru nestříhejte ani neřežte a vyčkejte příjezdu lékaře. V opačném případě lze pupečník podvázat, ale pokud možno co nejdále od dítěte


11. pokud došlo k odloučení placenty a jejímu vypuzení ještě před příjezdem lékaře, zabalte ji a uložte vedle rodičky při podvázaném pupečníku

Článek pochází od: Akreditované zařízení L. Kocanda, First-aid to all - První pomoc, nabízející školení první pomoci, rekvalifikační kurzy (Člen první pomoci a Zdravotník zotavovacích akcí), zdravotní dozory při sportovních, kulturních a společenských akcí, služby první pomoci.

A rady přímo pro překotný porod? Tady jsou rady stažené z internetu, opět s mým komentářem. Některé články byly samozřejmě i lepší, ale i horší.

Překotný porod znamená spontánní porod trvající méně než dvě hodiny. Vyskytuje se zejména u vícerodiček, které mají měkké porodní cesty a nedostatečně fungující děložní hrdlo. Výjimkou nejsou ani prvorodičky. Z pohledu lékaře má překotný porod svá rizika. U ženy hrozí větší porodní poranění. U novorozence může dojít ke krvácení do mozku v důsledku tlakových změn při rychlém průchodu porodními cestami. Další rizika souvisejí s porodem mimo ústav, kdy se rodička do porodnice nestačí dopravit. I když porod vedený laikem může proběhnout bez komplikací, hrozí u novorozence rychlé prochladnutí. Proto je nezbytné rodičku i s dítětem co nejdříve dopravit do nemocnice.

Jak postupovat při překotném porodu

Nejdůležitější je, aby miminko nespadlo na zem. Jakmile ucítíte silné děložní stahy, které Vás nutí tlačit, lehněte si na bok na podložku. Nedotýkejte se rukama rodidel!!!
(Opět doporučována poloha vleže na zemi… Pokud je rodička sama, je vhodné zaujmout jakoukoliv pozici, v které si je jistá, že nespadne, neomdlí a dítě dokáže bezpečně zachytit. Pokud není sama, může zaujmout takovou pozici, v které dítě pomůže rodit doprovod, tedy i klidně poloha na čtyřech. Rada nedotýkejte se rodidel je čirý nesmysl. Důvodem je samozřejmě riziko zanesení infekce, ale pak stačí pokud má rodička a doprovod možnost umýt ruce mýdlem. I když možnost umytí rukou není, tak je lepší dítě zachytit do !špinavých a infekčních! matčiných rukou než ho nechat spadnout na špinavou podlahu. Navíc při překotném porodu je větší riziko porodního poranění, takže chránit hráz je důležité. Stejně tak, jak jsem už psala výše, rychlý prostup hlavičky zvyšuje riziko krvácení do mozku.)

Při překotném porodu by se mělo dítě zachytit do čisté látky (např. ručníku). Záleží na tom, co máte zrovna po ruce. Látka musí být ale čistá!!!
(Dítě můžete zachytit samozřejmě holýma rukama. I porodník zachycuje dítě rukama, má jen rukavice. Látkou pak dítě usušíme a do další suché látky jej pak zabalíme. Vhodný je ručník, plínka, není-li nic takto čistého, pak postačí tričko nebo něco podobného.)

Pokud dítě po porodu nezačne křičet, musí se dát opatrně do polohy hlavou dolů, aby mu z úst vytekla plodová voda. Pokud ani po tom nezačne křičet, je nutné mu plodovou vodu z úst vytřít čistým papírovým kapesníkem.
(Dítě po porodu nemusí pokaždé křičet, pro novorozence je vhodná poloha na boku, aby plodová voda mohla vytéci. Papírový kapesník je samozřejmě blbost, voda jej bude rozpouštět a novorozenci zbydou v ústech jeho kousky. Můžeme použít látkový kapesník nebo něco podobného. Možností je i odsát dítěti vodu z úst a nosu ústy matky. Zhodnotíme životní funkce a je-li to nutné dítě resuscitujeme.)

Potom je nutné vytáhnout z rodidel pupečník. Nesmí se vytahovat silou. Nejprve se musí pupečník podvázat – na dvou místech, nejlépe uprostřed pupečníku a pak teprve pupečník přestihnout. Pokud nemáte nůžky, můžete dítě nechat pupečníkem a počkat až se placenta sama odloučí (to může trvat až půl hodiny).
(Pupečník nikam nevytahujeme, nepodvazujeme a nepřestřihujeme. Dokud pupečník tepe má dítě přísun kyslíku od matky, což nemůže být na škodu. Odborné podvázání a přerušení pupečníku necháme klidně až na záchranáře. V některých kulturách zůstává dítě spojené s placentou až 24 hod. po porodu, takže není žádný spěch. Pokud je nutné dítě resucitovat, může se resucitovat i napojené na pupečník.)

Poté co nejrychleji zavolejte sanitku, aby vám v porodnici mohli poskytnout odborné ošetření.
(Záchranku pokud možno voláme před porodem a ne po něm. Výhodou je i pomoc po telefonu, kdy nám dispečer bude radit, jak postupovat.)