Rozhovor s Markétou Šichtařovou.
Nejsem propagátorem porodů doma, jsem advokátem přirozených porodů, ať už jsou v jakémkoli prostředí. Shodou okolností u nás to v nemocničním prostředí nejde, zatímco v jiných evropských zemích to takový problém není. Cítí-li se žena nestresovaná, je mnohonásobně vyšší pravděpodobnost, že porodí bezproblémově, bez komplikací pro sebe a pro miminko. Měla jsem s nemocničním prostředím neblahé zkušenosti. Jsem člověk, který je zvyklý rozhodovat sám o sobě, nebyla jsem zvědavá na to, aby na mě nějaký pan doktor křičel: „Tak ženská tlačte, spolupracujte.“ Už při prvním těhotenství mi bylo jasné, že kombinace mé povahy a direktivního prostředí musí nutně vést k tomu, že moje psychika nebude optimálně naladěná - a nebude-li optimálně naladěná, ani porod nebude probíhat bezproblémově. Proto jsem se rozhodla, že budu rodit doma - mám ovšem zároveň stanovené přísné autoregulační principy týkající se problémů v průběhu těhotenství. Domácí porod nepovažuji za vhodný pro ženy se zdravotními komplikacemi typu vysoký krevní tlak, bílkovina v moči, riziko preeklampsie apod., ani při nevhodné vaginální poloze plodu, v případě předčasného odtoku plodové vody nebo při jiných komplikacích.
Ano. Mnohem víc jsem ale nacházela v zahraničních zdrojích než v tuzemských. Nacházela jsem například studie, které mě překvapily svým závěrem - ze statistik se ukazovalo, že porody doma a porody v nemocnici, jsou-li dělány na stejné kohortě žen, tedy nízkorizikové, stejný věk, stejná sociální skupina, dávají srovnatelné výsledky, pokud jde o neonatální úmrtnost a další druhy úmrtnosti, ale lepší výsledky, pokud jde o poporodní poranění matky i dítěte. Zejména mě přesvědčily studie z Velké Británie, Kanady, konkrétně z Britské Kolumbie, a USA. To rozhodlo. Měla jsem nastudované řady knih, ale všechny řešily technickou stránku věci: Co dělat, když dojde k výhřezu pupečníku, hypoxii dítěte atd. Ale nic mě nemohlo připravit na hormonální prožitek, na to, jak se budu cítit. V době porodu jsem prošla psychickým přerodem - zaujalo mě to natolik, že jsem vyhledávala další a další informace, zejména ze zahraničí. Tím se můj pohled - ne na domácí, ale na přirozené porody - začal posouvat.
Zpočátku jsem vnímala jako důležitých těch několik hodin, kdy žena v bezpečném prostředí může porodit přirozeně a s menším rizikem komplikací pro sebe i pro dítě. Dnes chápu porod jako významný okamžik pro celý další život člověka. Pokusím se vysvětlit proč. Na první pohled to není zřejmé, ale nejdůležitějším místem, kde se odehrává většina dějů souvisejících s porodem, je ženský mozek. V průběhu porodu se zablokuje neokortex, vývojově nejmladší část mozku, kde funguje myšlení, a více se začne aktivovat produkce hormonů v podvěsku mozkovém. Je jich řada, nejdůležitější funkci má oxytocin, hormon, který je optimálně produkován, když si dá neokortex „dovolenou“. Z celé řady funkcí, které plní, je při porodu významný vliv na děložní stahy, což je v podstatě mechanická záležitost k vypuzení miminka ven. Druhá funkce souvisí s tím, proč je oxytocin nazýván hormonem lásky a důvěry. Je chemickou podstatou pocitů zamilovanosti, altruismu, dobré nálady, pozitivních pocitů. Pokud může žena rodit přirozeně, když ji nikdo neruší, začíná produkovat vůbec nejvyšší dávky oxytocinu, jakých je v životě schopna. V okamžiku narození miminka je produkce nejvyšší. Pokud je dítě stále ještě propojené placentou, je tělo matky i dítěte zaplaveno oxytocinem. Díky němu se do mozečku novorozeného miminka ukládají první informace o vnějším světě jako o přátelském, útulném, bezpečném prostředí. Tenhle hluboko uložený pocit se pak člověku vybaví, když se později v životě ocitne v nové, neznámé situaci, na niž neví, jak reagovat.
Přítomnost lékařů, sester, dotazy, pokyny, doteky atd. ženě prostě nedovolí „vypnout myšlení“, takže nedostatečná produkce vlastního oxytocinu je nahrazována syntetickým pitocinem. Ten ale působí jen na děložní stahy, tím pádem je nemožné, aby dítě i matka byly zaplaveny tou hladinou hormonu, na kterou byly biologicky naprogramovány.
Mně vyhovuje, když v průběhu porodu plní úlohu tichého dohledu - nezasahuje do děje, ale díky svým zkušenostem je schopna vyhodnotit situaci, pokud vše neprobíhá tak, jak má. Musí mít o průběhu těhotenství a psychickém stavu matky informace a samozřejmě by na jejich základě měla případně také ženě sdělit, že v jejím případě považuje domácí porod za nevhodný. Je možné, aby k ní žena chodila i na pravidelné prohlídky - základní údaje o zdravotním stavu i o odpovídajícím růstu plodu je schopna monitorovat podobně jako lékař v těhotenské poradně. U nás je ovšem problém, že porodní asistentky nemají smlouvu se zdravotními pojišťovnami. Takže zaplatíte minimálně 10 000 Kč, v případě, že místo do poradny docházíte k ní, ještě více.
Mrzí mě, že jsme často brány jako novodobé čarodějnice. Tu a tam je v televizi odvysílaná reportáž, jak jsou ženy rodící doma nezodpovědné, pak vystoupí pán v bílém plášti a říká, že se může stát cokoliv a v porodnici je vždy k dispozici vybavený porodní sál. Nemyslím si, že lékaři lžou a nechce se mi ani věřit tomu, že neumějí číst anglicky. Spíš se jim nechce příslušné materiály studovat a opakují to, co znají od svých starších kolegů. Možná se při výuce na fakultě setkávají příliš často s nefyziologickými těhotenstvími a jsou prostě zvyklí hledat problém. Jsem přesvědčena, že kdyby byla možnost přirozeně, bez vnějších zásahů porodit i v nemocnici, mnohé ženy rodící doma by ji využily.
Markéta Šichtařová je ředitelkou finanční společnosti, a tak hovoří a píše především o ekonomii. Zanedlouho očekává narození třetího potomka - a přestože původně nechtěla veřejně hovořit o tom, proč je zastánkyní přirozeného porodu, pochopila, že její zkušenost a znalosti mohou být mnohým ženám užitečné.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.