Přišlo mi absurdní přemisťovat se autem do nemocnice ve chvíli, kdy tělo potřebuje klid a soustředit se na otevírací proces.
O svém porodu jsem dopředu příliš nepřemýšlela. První metou bylo těhotenství, na které jsme se s manželem těšili. Ve 4. měsíci jsem při kontrolách u gynekologa přemýšlela, že bych s ním ráda promluvila o pocitech, jaké mám z porodnice, tedy např. o pocitu určitého nebezpečí či možnosti psychického nátlaku.
Doporučil mi absolvovat kurz přípravy k porodu vedený rehabilitační sestrou. Kurz jsem absolvovala. Jednalo se o cvičení a přednesení informací vyčtených z knih. Poté jsem absolvovala kurz samostatné porodní asistentky, plný zkušeností a praktických rad. Pochopila jsem, že naše pohledy na porod se s panem doktorem rozcházejí.
Čím více jsem se dozvídala o porodu, tím víc jsem chtěla rodit doma. Přišlo mi absurdní přemisťovat se autem do nemocnice ve chvíli, kdy tělo potřebuje klid a soustředit se na otevírací proces. Ve chvíli, kdy se cítím tak zranitelná, přicházet do nového prostředí nevzhledné nemocnice, svěřovat se lidem, které neznám a nevím, co od nich očekávat. Věřím, že většině maminek se porod zkomplikuje už jenom díky tomu.
S manželem jsme našemu dítěti chtěli darovat krásný příchod do života. Bez léků a umělých hormonů, bez osamocení kvůli „nezbytné péči“ lékařů, bez světel a hluku. Zní to „trapně alternativně“ a mimo „normální přístup“ k porodům v české společnosti.
My jsme tento pohled získali poté, co jsme si přečetli, jak špatně vedený porod ovlivní ženu i dítě na celý život, fyzicky i psychicky, pokud zážitek nezpracují.
Čtyři měsíce před porodem jsme na doporučení kamarádky našli porodní asistentku, která byla ochotna vést porod doma. Žije ale daleko od nás. (Ptala jsem se i asistentek z našeho okolí. Všechny se bály, že by jim lékaři a personál v porodnicích dělali problémy při dalších doprovodech maminek k porodu, kdyby se o domácím porodu dozvěděli. Je neuvěřitelné, jaké nátlaky jsou v českém porodnictví dělány na asistentky, aby nevedly porody „jinak.“ Přitom české porodnictví není schopné vyjít potřebám rodiček mého typu vstříc.)
Při prvním společném setkání jsme se s porodní asistentkou domluvili na podmínkách. Porod doma může proběhnout pouze tehdy, když jsou celé těhotenství ozvy miminka v pořádku, placenta je ve správné poloze, maminka nemá žádné zdravotní problémy, není zkalená plodová voda, rodička silně nekrvácí, poloha miminka je hlavičkou dolů a musí být ukončený 36. týden těhotenství. Byly jsme domluvené, že když něco nebude v pořádku, okamžitě jedeme do porodnice, která byla 7 minut od domu. Měsíc před porodem jsem byla na „setkání žen rodících mimo zdravotnická zařízení“ vedeném zkušenou klinickou psycholožkou.
Moje těhotenství probíhalo skvěle. Porodní asistentce jsem sdělovala informace z kontroly u lékaře a volala jí, kdykoliv jsem potřebovala něco vědět. Podle ultrazvuku byl Vítek docela velký a od 32. týdne hlavičkou dolů. Nechtělo se mu ale na svět. Lékaři chtěli porod vyvolat 7 dní po termínu. Víťa si počkal 10 dnů a narodil se přesně v den mých 28. narozenin.
Hlenová zátka odešla tři dny před porodem.
Samotný porod začal pro mě nečekaně, tělo se rychle vyčistilo na záchodě a začaly silné kontrakce po 3 minutách. Od té doby jsem byla už jen na kolenou. Nedokážu si představit přesouvat se autem. První hodinu jsem strávila zavěšena na manžela. Pak přijela moje kamarádka a za 2 hodiny od začátku porodu porodní asistentka s dulou. Čas jsem vnímala úplně jinak. Nic nebylo dlouho a zároveň nekonečná chvíle kontrakce. Ženy mně radily, jakou polohu zaujmout a já byla vděčná, protože mezi tou rychlou smrští kontrakcí jsem stíhala sotva dýchat. Během porodu měřily několikrát ozvy miminku. Dodávaly nám energii a důvěru, že vše je v pořádku.
Silným zážitek pro mě bylo, když jsem si mohla nahmatat vršek Vítkovy hlavičky.
Narodil se za 6 hodin. Všichni jsme byli v nejmenší místnosti v domě, v koupelně.
Měla jsem ho dlouho na bříšku, počkali jsme, až dotepe pupečník. Vítek se napil z prsu, kouknul a usnul. Placenta nevycházela.
Tak jsme se všichni vyspali, protože už bylo k ránu. Ráno placenta vyšla po snídani a maliníkovém čaji. Mé profesionální průvodkyně ještě ošetřily mě i miminko, vysvětlily kojení a odjely.
Ještě se zmíním, co bylo třeba připravit na porod. Měli jsme připravené vyvařené nůžky, širší gumičku, prostěradla, hovězí vývar a tašku do porodnice. Předem jsme byli domluveni s pediatrem, který byl ochoten přijít po porodu zkontrolovat dítě. Byl vstřícný a další týden zařídil základní screening v domácím prostředí. Po porodu přišla i naše místní porodní asistentka, která zkontrolovala dítě i mě. Pomocí bylinných tinktur jsme vyléčili moje drobná zranění do 14 dnů. Děkujeme všem, kteří nám pomohli a podpořili nás v našem rozhodnutí!
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.