Gratuluji

ke krásnému zážitku. Nebudu vás tu pranýřovat pro hazard apod. Zažila jste to, co jste si přála a vše dopadlo dobře.
Já jsem neměla štěstí dokonce ani na přirozený porod, kvůli zdravotním komplikacím jsem dvakrát rodila císařem. Ale před nedávnem to bylo mnohem lepší, protože byl použit epidurál a bylo pro mě skutečně nádherné, když jsem pak kloučka hned viděla.
Jinak o tom hazardu... už jsem to tu před časem na rodině psala. Naše kamarádka - naprosto zdravá, bez komplikací, bez rizikového těhotenství - se "zodpovědně" rozhodla pro porod v nemocnici. Dali jí provokačku a následně problémy, takže na sál a císař... Po císaři odvezli na OBYČEJNÝ poporodní pokoj (JIP tam donedávna neměli). Když sestry šly za operující primářkou, že paní dost krvácí, tak se slovy "To je po císaři normální" se o ni nezajímala. Pak se zajímat začala, když kamarádka už ale kolabovala, dokonce prožila klinickou smrt. Horem do ní lili krev, dolem to z ní stříkalo ven. Začínala chladnout v důsledku nadměrného krvácení, tak primářku nenapadlo nic lepšího, než nechat nalít do PET LAHVÍ! horkou vodu a tu jí přiložily přímo na holé tělo (čímž jí způsobily popáleniny 2. a 3. stupně na prsou, bocích, na vnitřní straně stehen - černé, hluboké spáleniny). Okamžitě na sál. Vyjmutí dělohy. Pak umělý spánek. Ani po týdnu se neprobírala, vypadalo to, že z ní bude ležák, vydávala jen neartikulované zvuky. Došlo k ochrnutí poloviny těla, poškození mozku. Když rodině primářka řekla, ať si jí nechají převézt jinam, tak rodina neváhala a vrtulníkem ji nechali odvézt na HOMOLKU, kde se dostala do rukou skutečných pánů doktorů. Známá si pamatovala, jak ve vrtulníku ještě říkali, musíme ji honem odvézt, ať nám neexne cestou. Na Homolce ji dávali do speciální komory na obnovu mozkových spojů. Naštěstí se to celkem dařilo. A jako malé dítě se postupně učila sedět, mluvit, poznávat své blízké, poprvé vidět své děti na fotce, pojmenovávat zvířata, chodit, číst. Pak trasplantace kůže a mnoho měsíců po rehabilitacích. Doma ještě prvňáčka, o miminko se starala sestra střídavě s maminkou. Rány nejen na těle, ale i na duši. Postižení do konce života. Ale nejvíc plakala, když jí po 8 měsících měřili IQ a měla tehdy asi 80 - ona, VŠ, původně s IQ 130.
Takže i takhle ZODPOVĚDNĚ to může v nemocnici dopadnout.
Proto nikoho neodsuzuji, když se rozhodne pro porod doma nebo pro porod v nemocnici. Zkrátka je to volba, která ve VĚTŠINĚ případů dopadne dobře...