Děvčata, proč se napadáte

Rodila jsem své děti v porodnici, i když někdy jsem to stihla jen tak tak, protože porodu doma jsem se obávala.
Dovedu ale pochopit i opak. Porod je intimní záležitost a ne každý snášíme v takové chvíli cizí přítomnost a zásahy dobře. Navíc ne každý zdravotník je empatický a citlivý. Průběh porodu není nezávislý na psychice. Shrnu, co jsem cítila já: Je důležité "naslouchání dovnitř" - spolehnout se na vlastní tělo, zachovat klid, v míře možností taky pohodu a dokázat maximálně spolupracovat s rodícím se dítětem - každé rušení "zvenčí" je nepříjemné. Dovedu si představit, že pro některé ženy je nemocniční prostředí s nachystanými lesklými nástroji na chirurgickém sítu takovým stresorem, že se jim porod zastaví či zkomplikuje. Je možné, že tato skupina má souhrnné statistické výsledky opravdu lepší, když rodí v ústraní, s pomocí, které důvěřují. Je možné, že to tyto ženy dopředu cítí. Je nutné, aby znaly rizika, ale má -li dnes žena volbu v tom, jestli chce dítě vůbec donosit, je absurdní upírat jí volbu místa, kde ho chce porodit. Opakuji, že já sama, v hrůze z pupečníkových a jiných komplikací, jsem pro porodnici. Neoznačovala bych ale opačnou volbu šmahem jako nezodpovědnost - myslím, že ty, které se k tomu rozhodnou (chce to statečnost) o tom dost přemýšlely a vážily pro i proti hodně důkladně.