Re: Taky jsem na svou promoci nechtěla jít

Já jsem v době promoce studovala paralelně další školu a měla jsem zároveň takové podivné "antiobdobí" - jakousi hodně složitou "fázi hledání sama sebe". Mé tehdejší antivýlevy jsem bohužel ventilovala nahlas tak často, že jsem jednou výraz "šaškárna" použila a moji rodiče se (právem) naštvali a na promoci skutečně nepřijeli. Došlo to tenkrát tak daleko, že jsem se ani včas nepostarala o fotodokumentaci, takže nemám z mé promoce jedinou fotku. Později mně to samozřejmě šíleně mrzelo a... s odstupem 20 let bych sama sobě napráskala. Moji rodiče (sami vysokoškoláci) mně z velké části na studiích živili, ale žili jsme všichni natolik odlišný život (já jsem ve své "antifázi" jezdila z kolejí k rodičům na víkend velmi málo), že to celé vzniklo spíš jen vyústěním vzájemného nepochopení druhé strany. Kdybych mohla vrátit čas, kousla bych se do jazyku, rodičům poděkovala za jejich maximální podporu a bývala byla ráda, že se slavnostního aktu zakonční mého studia zůčastnili. A zpětně bych bývala byla přála mým rodičům - nebrat prohlášení své tenkrát asi dost složité dcery tak smrtelně vážně...