Výživné musí být vždy přiměřené

Výživné musí být vždy přiměřené. Jenže není. Tady se Ústavní soud baví o výživném nepřiměřeně vysokém. Jenže se stávají případy, kdy je stanoveno výživné, ale povinný rodič, obvykle otec, třeba dlouhodobě onemocní a už ty výdělky prostě nemá. Pak je výživné pro dotyčného rodiče doslova likvidační a já jsem se osobně ještě nesetkala se situací, kdy by soud výživné snížil. Měli jsme v rodině případ, kdy se povinný rodič staral jako pečovatel o téměř bezmocnou matku. Jak známo, příspěvek na péči jde za bezmocným, pokud je tento člověk umístěn v nemocnici, může se jít pečovatel pást, v ten okamžik je bez příjmu. U nás to bylo tak, že důchod babičky šel kompletně na výživné a pečovatel a babička žili jen z příspěvku na péči. Soud změněnou situaci posoudil tak, že "babička má jít do ústavu sociální péče, otec má jít do práce". Přitom kdyby žil v kompletní rodině, nikdo by po nich podobné řešení nechtěl. Na jednu stranu se tedy máme starat o své rodiče až do smrti, na druhou stranu soud velmi necitlivě doporučuje, aby byl starý člověk šoupnut do ústavu. Hnus, velebnosti, chce se mi blejt.