Re: Sytý hladovému nevěří

Dcera je už slečna, ale hned od půl roku, kdy měla postupně přecházet i na jinou výživu, než jen mateřské mléko, byl problém, nic nechtěla. Naštěstí máme rozumnou doktorku, která řekla - nenutit. I tak jsem měla ale nervy na pochodu a poslouchala (a poslouchám i po 13ti letech ) rady, jak by s ní ostatní zatočili a jak by jí nechali vyhladovět a ona by hned všechno pěkně jedla. (Jinak jak asi maminky nejedlíků ví, vyhladovění má u těhle dětí úplně opačný efekt - přestanou jíst úplně.) Co si dcera vytrpěla na školách v přírodě a táborech, na to už nechci ani vzpomínat. Nebo na oslavách, kde maminky ani ostatní děti nechápali, že dort prostě nechce, ani zmrzlinu, bonbon nebo párek zapečený v těstíčku, atd.
O potravinové testy na alergologii jsem prosila několikrát. Nakonec v nově otevřené ordinaci jí je před 2 měsícema konečně udělali a teď je halóóó - musí u sebe mimo jiné nosit dokonce adrenalinovou injekci. No po těch 13ti letech je to docela vtipné
Ale - konečně dceru někdo pochválil, že je neuvěřitelná, jak si sama přirozeně od malička hlídá, co jíst a co ne, s něčím takovým se prý ještě nesetkali. Je to i pro mě povzbuzení, že jsem to dělala dobře, když jsem neposlouchala hloupé připomínky okolí a autorit.