Poradna: Nechce jíst

Před několika dny jsem nastoupila po studiu jako učitelka do mateřské školy.

V mé třídě je tříletý chlapeček, který sotva slyší, že se bude jíst, začne plakat a odmítá jakékoliv jídlo. Problémy jsou prý i doma, nejí normální jídla. K mému překvapení mu nedělají problémy sladkosti, třeba ani tvrdé BeBe sušenky. Jak máme jako učitelky na problém reagovat?

A jak ho řešit s rodiči chlapce?

Nechutenství bývá v předškolním období ještě poměrně časté. V mladším školním věku se už s ním poradenský psycholog setká vzácně.

Doporučuji vám obtíže chlapce nejprve v klidu probrat s jeho rodiči. Když dítě pěkně a s chutí jí, je to pro jeho okolí známkou dobrého zdraví a prospívání.

Vyvarujte se proto dramatického líčení, jak je situace v mateřské škole špatná a jak chlapec zase za celý den skoro nic nesnědl. Takto podaná informace by totiž mohla v rodičích probudit obranné tendence, které by ve výsledku problém ještě zhoršily.

V zásadě je především na rodičích, jestli se rozhodnou stravování svého syna řešit. Ve své praxi jsem se setkal s případem, kdy paní učitelky i kuchařky, které jídlo připravovaly, velice mrzelo, že dítě nabízený oběd nebo svačinu téměř nikdy nesnědlo. Rodiče však doporučenou pomoc nevyužili. Poukazovali přitom na to, že i otec měl v dětství s jídlem podobné potíže a i on z nich nakonec vyrostl.

Dětští lékaři a psychologové vědí, že mezi dětmi jsou v přijímání potravy někdy i velké individuální rozdíly. Rodiny se také odlišují ve stravovacích návycích. Každá má v jídle trochu jiné zvyklosti. Například některá jídla se vaří jinak, jiná se nejí vůbec. Někde se dokola střídá pouze několik málo oblíbených jídel. Dítě pak určitá jídla odmítá, protože je nezná. Stává se rovněž, že některé jídlo jsme v dětství nechtěli, ale v dospělosti jsme mu přišli na chuť.

Nechutenství je vhodné vždy nejprve konzultovat s pediatrem. Ten posoudí výživu dítěte, jeho hmotnost a tělesný vzrůst. S rodiči probere jídelníček a pitný režim. Dětský psycholog přichází ke slovu až tehdy, když lékař vyloučí příčinu ve zdravotním stavu dítěte.

V našich podmínkách platí, že pokud je dítě zdravé, hlady obvykle netrpí. Jestliže se dosyta nenají v poledne, většinou si vše vynahradí třeba večer. Rodiče občas udělají chybu, když věnují stravě nepřiměřenou pozornost a své dítě do jídla nadměrně nutí. Ze stravování se potom může stát velké téma, prostřednictvím kterého dítě s rodiči manipuluje a celou rodinu ovládá.

Děti bychom měli od mala vést k pestré a zdravé stravě. Respektujme ale to, že jim něco prostě „nejede“, tak jako nám dospělým. Snažme se jako rodiče a kuchařky či kuchaři vyrovnat s realitou, že dítěti uvařené jídlo občas nezachutná.

Věnujme péči úpravě jídla, aby na talíři pěkně vypadalo. Porce je lepší servírovat raději menší s ohledem na to, kolik dítě skutečně sní. Přidat si může přece vždycky. Sladkosti spíše omezujeme. Starší dítě lze nechat, aby si některý den jídlo vybralo samo. Pravděpodobnost, že oběd nebo večeři dojí, se pak zvýší.