To je ale pitomost

Mám čtyři až pět kladných, upřesním:

Je pro vás výživová hodnota jídla důležitější než požitek z toho, že ho jíte?
Dokážu mít požitek i z pojídání zdravého jídla, zdravé jídlo nemusí být blivajz a hlavně jí se mi mnohem radostněji, když vím, že mi po jídle nebude těžko, nebude mě pálit žáha, nebudu mít žízeň a šílenou chuť na sladké, nezhorší se mi akné a nenafoukne břicho. Takže ano nebo ne? Jaký požitek můžu mít z jídla, které mi sice momentálně (pár minut) chutná, ale po zbytek dne (hodiny, desítky hodin) škodí? Spíše ano, ale ona je to nesprávně položená otázka, protože se to nevylučuje, ba spíše podmiňuje.

Jste v poslední době k sobě přísnější?
Ano, a svědčí mi to, mám více pohybu, jsem více venku, odvedu víc práce, jsem klidnější a vyrovnanější, cítím se dobře.

Zvyšuje se díky zdravému stravování váš pocit sebehodnoty?
No jistě, těžko se moje sebehodnota zvýší tím, že neodolám a nahážu do sebe pozdě večer u filmu pytlík brambůrků nebo když zamořím obydlí v důsledku nadýmání z mléčných výrobků. Člověka asi celkem logicky pohltí pocit, že je slaboch, když se kvůli chvilkovému požitku z chuti cítí nedobře celý den (nebo celý život). A naopak si zvedne sebevědomí, když to zvládne a odolá.

Přestali jste jíst potraviny, které jste dřív jedli rádi, abyste mohli jíst „správné“ potraviny?
Jistě, dřív jsem o těch potravinách nevěděla, že nejsou úplně zdravé, a jakmile jsem se to dozvěděla, těžko by mi chutanly s vědomím, že si jimi škodím, když mohu použít adekvátní a zdravější náhradu nebo je bez náhrady docela dobře vypustit. Tohle že má být známka závislosti?

Cítíte se šťastný(á) a pod kontrolou, když se stravujete zdravě?
No jistě, když člověk ví, co mu škodí, a zdárně se tomu vyhne, pochopitelně je se sebou spokojenější než kdyby se tím i nadále ládoval. Zeptejte se kuřáka či alkoholika, jestli je šťastný, že se mu nedaří přestat

Věřím tomu, že existují lidé, kteří se opravdu nezdravě upnuli ke zdravému stravování, kompenzují si tím nějaké jiné problémy, jdou si tvrdě za svým a obětují tomu i svůj sociální a kulturní život, ale tyhle články a testy mi připadají spíš jako obhajoba nepřiznané závislosti na jídle nezdravém či neochoty vzít v potaz nové informace a na úkor svého pohodlí či zvyku je ve své životosprávě zohlednit. Mých pět kladných odpovědí se nevylučuje s tím, že přiležitostně vezmu do úst něco, co za zdravé nepovažuju, a přehnaným pocitem viny netrpím. Ono je taky dneska prakticky nemožné určit u každé jednotlivé potraviny míru (ne)zdravosti, a lidské poznání se neustále vyvíjí, takže co je zdravé dnes, nemusí být zítra. Já jen považuju za rozumné a pochopitelné, když se v dnešní době čím dál více lidí zajímá o to, co jedí, protože průmysl provádí s potravinami čím dál větší psí kusy.