To chce malou změnu

Tou změnou nemyslím rozvod. Ruku na srdce, dámy: myslím, že takovou podobnou krizi zažila na mateřské dovolená skoro každá z nás. Já se honím kolem dětí, vařím, peru, uklízím, děti zlobí, řvou, manžel přijde z práce domů až večer, je unavený a nervozní. Takový život jsem si nepředstavovala. Zkusíme jiný scénář: Honím se kolem dětí........děti řvou, až potud je to stejné, co je jinak - večer nikdo nepřijde domů, nestíhám, k tomu mi nějak není dobře, asi na mne zase leze chřipka, celou noc jsem seděla u dítěte s horečkou, bojím se o něho, nevím, co mám dělat, nemám nikoho, kdo by mi aspoň uvařil čaj, bývalému manželovi také nemůžu zavolat, ten má už svou druhou rodinu. Už pár dní jsem neměla ani s kým promluvit. A ani nevím, jestli mám ještě na účtu nějaké peníze. Z mateřské (nebo z mého nízkého platu, protože jsem více doma než v práci) a z alimentů se moc vyžít nedá. Děti potřebují nové boty, můj kabát musí zase počkat. Dětem chybí táta, co jim mám zase říct? A to se nepouštím do scénářů typu - manžel přijde domů, je opilý, seřeže děti i mne.
Ta malá změna z názvu spočívá v dohodě, že se domluvím s manželem, že jedno odpoledne nebo večer za určitou dobu bude patřit jenom mně. Manžel pohlídá děti, já se sejdu s kamarádkou, dáme si někde kafe nebo pohár a navzájem si vylejeme srdce. Zjistím, že jsme na tom úplně stejně, dokonce já jsem na tom možná ještě trochu líp, manžel mne má moc rád, těším se na něho i na děti, až přijdu odpočinutá domů.