Re: škoda

děkuju, léčitelné to je, ta kyčel doroste, jde o následky, kyčel se už začala dost deformovat (6 měsíců jsem se ho snažili držet v klidu, chodil o berlích a ortéze), už to bude znát (chůze, sport). je mu 8, byl aktivní sportovec, ale tak nějak si zvykl. škola ok, ale je fakt, že jsme si taky museli s jeho jinak skvělou a náročnou učitelkou (mojí kolegyní) vyjasnit, že nepracuje ne proto, že by nechtěl, ale protože se dostává z depresivního stavu (potom, co se nemoc projevila, byl asi 3měs doma a hodně těžce to nesl). je to 50 letá zkušená výborná učitelka, ale fakt je, že tady si neuměla představit, co to dítě prožívá, ale stačilo jí to vysvětlit a vzala to. přestala na něj tlačit a on se srovnal. tady jsem přesně poznala, jak se může cítit rodič, když musí něco řešit ohl svého dítěte, jak to může být nepříjemné - stalo se mi, že jsem měla slzy na krajíčku (emoce a stres) potom, kdy za mnou opět přišla, že kluk nepracuje a ať s ním něco udělám (neznala to u něj, do té doby byl bezproblémový). vysvělily jsme si proč a co s tím a od té doby ok.