Re: Z toho mi vychází,

Tak já nevím, nakolik jsem empatická.

Vycházím z toho, že klást příliš osobní otázky mi přijde netaktní bez ohledu na to, čeho se týkaj.

Ale taky je pravda, že jediné, čím mě občasné dotazy otravovaly, bylo, jestli se už budu vdávat a zda a kdy si pořídím dítě (ale ani jedno mě nedralo nijak do hloubky, spíš jsem to brala jako lehce iritující, takže si opravdu neumím představit, jaké to je v situaci, kdy to člověk moc chce a nejde to).

Je fakt, že je dobré mít pro takové případy nějaký "itinerář", ale pro mě je absurdní samotný pomyšlení, že je někdo schopen se na to někoho vyptávat.

Mně přijde blbý i ptát se lidí na to, zda hodlají mít druhé dítě (když už jedno mají), ale zároveň si uvědomuji, že řada těch tazatelů to nemyslí zle, jen jako konverzační téma. Přemýšlím o tom, jestli to vadí i většině dotázaných (i když v tomto ohledu nemají žádný problém a druhé dítě třeba plánují) a jestli je tedy bezpečné řešení o takovýchhle věcech se vůbec radši nezmiňovat (to dělám já) nebo jestli někdo absenci těchto otázek bere jako nedostatek zájmu?

Je jasný, že je to člověk od člověka, jen jsem chtěla říct, že pro mě je řešení na intimity se radši vůbec neptat (což je pro mě o to jednodušší, že mě to ani nezajímá), ale uvažuji, jestli je to řešení ideální.