Re: Porodní plán?
Jitko, omyl :o) Kdybyste četla pořádně, zjistila byste, že Marx se nezmiňuje o nějakých "informativních směrnicích", ale o českém zákonu :o) Ten samozřejmě právní moc má... Máte pravdu - těhotenství a porod skutečně nejsou nemoc (proč tedy v závěru příspěvku zdůrazňujete ten "lékařský dohled" nad "alternativnějšími a přírodnějšími metodami"? :o) ), nicméně pro český právní řád je pacientem i naprosto zdravá osoba, která do lékařského zařízení vkročí k pouhé preventivní prohlídce. Takže úvahy o tom, že lékař zdravou těhotnou ženu nemusí informovat o jejím zdravotním, stavu jsou naprosto zcestné :o) Jinak já u svého gynekologa v dokumentaci taky figuruji coby "pacientka" a moje budoucí miminko coby "plod" a nijak mě to neuráží - beru to prostě jako odborný termín zpřehledňující situaci, za důležité považuji, že se ke mne jako k pacientce nechová (obzvlášť u prvního těhotenství z něho moje máma šílela: já si dle jejích slov vymýšlela samé nebezpečné kraviny - jako například dovolenou velorexem po Ukrajině, Bělorusku a pod. ve čtvrtém měsíci - a pan dr. mi to odkejval se slovy, že nemocná nejsem, tak pokud se na to cítím, tak ať klidě jedu... jo, a když spíme pod širákem, tak něco teplého pod sebe, abych neprochladla od země... :o) ) a zrovna tak k plodu se chová jako k mému budoucímu miminku. Mimochodem, docela hezké zamyšlení nad pojmy pacient ( "zřejmě z latinského pacem - tedy klid a mír") a klient ("Tento stav jistého občanského vazalství vznikl vznikl ve starém Římě, kde movitější patricij kolem sebe shormáždil větší či menší uskupení nemajetných občanů, kteří by jinak zemřeli hladem, protože většinu práce vykonávali podstatně levněji otroci.") je v poslední Sestře. Když se to takhle hezky zdůvodní, tak proti pacientovi nic nenamítám, protože zejména u porodu hledám především ten klid :o) Samozřejmě, dneska už je původní význam slov mezi lidmi zapomenutý a takový klient banky by asi protestoval proti označení "bezprávní nevolník" :o)
K mému porodu - já se samozřejmě už tehdy snažila dění kolem sebe ovlivnit, přesto - nebo možná právě proto - myslím, že by mi porodní plán pomohl. Už jenom proto, že během těch sedmi hodin v nemocnici se kolem mne vystřídalo asi deset různých lidí, a já opravdu neměla sílu každému z nich zvlášť vysvětlovat, co a proč si přeju. Jo, z počátku to šlo, ale pak jsem se dostala do stavu, kdy mi bylo jasné, že buď se budu neustále s někým vykecávat a dohadovat, nebo se budu soustředit "do sebe" a rodit. Jinak to, co jsem si dohodla s přijímající lékařkou se ukázalo jako zbytečné, protože porodní asistentka ze sálu mi oznámila, že na sále rozhoduje ona a ne lékařka z ambulance, no a svého porodníka jsem viděla po necelých čtyřech hodinách v porodnici, kdy už ale ke mne pravděpodobně přistupoval s předsudky - soudím tak podle toho, že když jsem s břichem nemohla vydrápat na porodní stůl, tak mě seřval, ať dělám, že stejně všichni rodí na něm a budu tak rodit i já. Kdyby měl předem v ruce můj porodní plán, tak by se dočetl, že sice odmítám kapačku bez důvodu, že nechci klystýr (obzvlášť když jsem se vyprázdnila doma) nebo že bych si radši vzala na sebe svoje domácí šaty než nemocniční zapranou košili (což byly zřejmě moje "prohřešky", které se k němu do té doby donesly), že toužím po volném pohybu v prní době porodní a po manželově přítomnosti, o případné léky na bolest si řeknu sama, pokud je budu potřebovat a že bych ráda měla u sebe po ošetření dítě (všechno předem slíbeno), ale rozhodně nemám v úmyslu dělat problémy s tím, že samotný porod by se neodbyl na stole. Tehdy jsem jako nezkušená prvorodička netušila, do čeho jdu, takže jsem měla skromnější požadavky, než dneska :o)
Navíc - s tím pozitivním reverzem nemáte pravdu, přes internet jsem se setkala s několika holčinami, po kterých lékaři požadovali, aby jim v porodních bolestech podepsaly, že souhlasí se vším, co s nimi budou provádět. Já bych to nepodepsala. A než potom v průběhu porodu postupně podepisovat jeden negativní reverz za druhým, není jednodušší podepsaný porodní plán založit do dokumentace? Třeba do něj dopsat větu, že jsem byla lékařem poučena o důsledcích svého rozhodnutí. Znova říkám - nejsem právník, ale o co menší váhu má můj podpis na porodním plánu než podpis na reverzu? Nebo dokonce než mé slovo bez jakéhokoli podpisu?
Jinak vyšetřování dětí u matky samozřejmě jde, i když v ČR to nebývá moc zvykem. v zahraničí ta možnost je, i když samozřejmě spíš při porodech doma nebo třeba v porodních domech - ono snad většina nemocnic všude na světě má své předpisy, od kterých nerada ustupuje... Právě proto by mi vyhovovala trošku individuálnější péče soukromých porodních asistentek, které ovšem u nás v současné době nemají šanci porody samostatně vést jinde než v domácnosti, což je varianta, která mě nijak nepobuřuje, za ideální pro sebe ji nepovažuju.
Ještě jedna taková poznámka bokem - já za "normální porod" považuji takový porod, do kterého lékaři zasahují pouze tehdy, hrozí-li nějaká komplikace - to znamená, že například ani tu potravu neomezují, pokud k tomu nemají nějaký zvláštní zdravotní důvod. Vlastně to je postup, který doporučuje WHO a mně připadá naprosto logický. Proč tedy tento normální postup nemůže být uplatňován v nemocnicích? Proč musím být léčena za každou cenu, i když jsem zdravá - a pokud se mi to nelíbí, ať si klidně vypadnu do jiné nemocnice... Vždyť já přeci nežádám žádné "alternativy" k porodu, já chci zcela normální přístup. Za alternativu považuji třeba porod do vody, plánovaný porod s epidurálem, císařský řez na přání... užití homeopatie nebo akupunktury místo běžných léků... porod mimo porodnici (porodní dům, domov)... Ne však takový porod, kdy mě léčí jenom tehdy, pokud je to nutné. Konečně, stejný přístup bez problémů vyžaduji od všech mých ostatních lékařů - moje zubařka se nijak nezlobila, když jsem si odmítla nechat preventivně vyškubnout osmičky a ani třeba v krevní bance neměli problémy, když jsem odmítla preventivně užívat železo, i když jsem krevní obraz neměla špatný...
S.
Odpovědět