Re: Šárko

Milado, nesuď. Ano, je pravda, že by si to oni konkrétně teoreticky mohli zařídit ještě i jinak. Ale myslím, že na tom jsou některé rodiny ještě hůř než oni nebo moje rodina.
Představa, že kvůli nějakýmu zákonu nevystrčím nos z domu, protože jsem shodou okolností chud, nebo že kvůli tomu, že jsem chudší, než by si představovali zákonodárci, se vzdám svého plánu (předsevzetí, touhy) mít o jedno dítě víc, zavání poněkud totalitárně.
- Aby to někdo špatně nepochopil: ačkoliv i my jsme dost chudí, stejně syn jezdil jako mimčo a i teď v sedačce. První jsme ještě kupovali značkovou a novou, druhou už jsme pořizovali "z druhé ruky".
Nicméně zákon o povinnosti sedaček by mohl chudší rodiny (obzvlášť ty s více dětmi) značně omezovat v pohybu, a tudíž i v jisté kulturnosti života.
(Apropos, pakliže si švagrová pořídila čtyři děti, nebylo to z "ulítnutí"; šlo o pečlivě zvažované a dlouho plánované rozhodnutí. Za druhé, ačkoliv jsou chudí a mají čtyři děti, stále to neznamená, že je zanedbávají. Věnují jim spoustu času, děti se učí pomáhat v domácnosti, věnují se škole - ti školou povinní jsou jedničkáři, a odmalička je všem poskytováno rozšířené vzdělávání v podobě výtvarných, pěveckých či sportovních kroužků, jedna se dokonce na ZUŠ učí hrát na flétnu. Celá rodina spolupracuje s dalšími rodinami s dětmi, pořádají různé společné akce pro děti či pobyty v přírodě, jezdí na výlety, učí odmalička děti plavat atd. atd.)
M.