Jak bych se jako otec chovala ja

Souhlasim s nazorem, ze otcove se maji aktivne zapojovat do vychovy-pece uz i tech nejmensich kojencu. Souhlasim, ze my zeny je od jejich pripadneho odhodlani se ucastnit pece o dite mame aktivne podporovat a to pekne diplomaticky, abychom je neodradili. A take souhlasim, ze je to casto velice narocne udrzet si harmonii ve vztahu s manzelem ktery jak se nam matkam asi casto zda, dava vice prednost sve praci a posedavani s kamarady, nez aby prisel domu vcas a pomohl.

Sama se v soucasnosti pokousim hledat odpoved na plno otazek z teto oblasti, predevsim pak na otazku JAK BYCH SE JAKO OTEC CHOVALA JA, kdyby role byly vymenene /shodou okolnosti mame s manzelem stejne profese a stejneho zamestnavatele a tudiz, velice dobre vim jak jeho pracovni den vypada a jak vypada pracovni den jeho nadrizenych, take muzu od rodin/.

Predstavuju si to totiz tak, ze vzdy po praci specham domu a organizuji si pracovni den tak, abych vcas domu sla /protoze to lze/. Vzdy telefonuji co je potreba prinest, donest, zaridit. Nedelam to jen jako alibismus, ale skutecne se snazim proaktivne nalezt moznost, jak prilozit ruku k dilu. Nikdy neocekavam teplou veceri, jestlize ji neuvarim sama /protoze vareni je prace fyzicka a tudiz prijemna zmena po 8-12 hodinach psychicke aktivity v zamestnani/. Optam se manzela jaky mel den a co maly a jak ho to bavilo a nikdy nepredpokladam, ze snad mohl stihnout behem toho dne jeste plno dalsich "prijemnych" aktivit jako treba masaz, kosmetiku, plovarnu apod. a uz vubec ne tech dalsich aktivit jako uklid, organizovani weekendoveho programu, pravidelneho tlachani s tchyni ktera "starost" o syna presunula na jeho celou rodinu apod. Take myslim, ze bych nikdy nesla parit s kamaradkama bez manzela a syna, protoze konec koncu, oni jsou doma cely den spolu a tak uz toho take maji dost a chteji mezi lidi a mne mohou jen zavidet, ze si tak odbehnu do hospody naprosto nezavazne a volne, jako bych byla stale svobodna. Hlavne mam ale pocit, ze by mne to bez nich v te hospode ani nebavilo /hospoda chapej jako lepsi restaurace/.

No a tak jak si tak kladu vsechny takove otazky tak samozrejme dospivam k zaveru ze:
* pro sveho manzela v domacnosti bych asi byla perfektni pomoci v jeho vychovatelskych snahach a skutecne si myslim, ze bych byla lepsi matkou nez je on otcem a bohuzel je to dano geny a "vychovou", ktera z zen dela pecovatelky a z muzu rekneme traba "vudce".

Ale take si uvedomuji, ze
* penize, ktere nam muzi nosi domu jsou velice nutnou podminkou k uspokojovani nasich rodinnych potreb a ze ja bych si tolik treba nevydelala /ackoliv jsem se cely zivot pripravovala spise na karieru nez na materstvi a to je jina kapitola/.
* Taky bych hlavne litovala, ze nemam ten bajecny prehled o kruccich naseho maleho a nemohu se tak pekne tesit z pokroku ktery dela
* nevim, jestli bych unesla tlak, ze jsem ja ta, ktera musi vydelat dost pro nas vsechny /urcite bych preventivne zavedla usporna opatreni/ a ze sice jsem v minulosti vydelala dost, ale taky je jen ja spotrebovavala

A tak mi nakonec nezbyva nez verit, ze proste se nam zenam povede vytvorit takove podminky doma pro nase stavajici manzely a vychovat nase syny jinak nez nase matky aby muzove byli zainteresovani rodinou. A to tak, ze je to bavi a jsou v ni radi a tak delaji v praci/ve volnem case vsechno pro to, aby novopecenym matkam a svym potomkum udelali prijemnou rodinnou atmosferu. Nebot my zeny netouzime po nicem jinem ackoliv se muzum zda, ze ji prave my, svym stalym lamentovanim prave jen my kazime.