Re: Kočka

Kočka domů? Já si to jako dítě taky neuměl moc představit. Narozdíl od autorky článku - my jsme si pořídili kotě. Takové černoslámové, cákané koťátko. Tím nám nastala spousta zábavy - kotě mělo blechy. Poprvé v životě jsme měli ZABLEŠENOU domácnost. Milé hospodyňky, pokud se Vám z té představy dělá mdlo, můžu Vás ubezpečit, že časem se blechy stanou nepřítelem číslo jedna, se kterým si (kupodivu) užijete dost zábavy. Při likvidaci těchto skákajících zvířátek zjistíte, že se členové rodiny předhánějí, kdo kolik chytil blech a podobně. Nicméně blechy jsme zdárně překonali.
Dalším "problémem" byla říje - tedy mrouskání. Protože žijeme na venkově a já dosud neviděl, jak se kočka stará o koťata, tak jsme naši dámu Dášenku nechali, ať si dělá, co chce. Pominu-li kočičí orgie, pro které si vybírala nejviditelnější místa (sexuální výchova mého synovce postoupila o několik ročníků dopředu), tak se nám v době mrouskání Dášenka zamilovala do šedavého kocoura. Ten jí oddaně zpíval serenády pod mým oknem a byl velmi dotčený, když jsem mu vysvětloval, že domů za jeho vyvolenou, na nedělní oběd, opravdu nemůže.
Potom se narodila koťata. Do toho ještě přibylo štěně kolie, takže u nás bylo opravdu veselo. Naše kočka se ukázala jako velmi moderní matka - koťata opouštěla skoro na celý den, až jsme se báli, že to nepřežijí. Nicméně evidentně věděla, co dělá, protože oba kocourci teď u jiných majitelů vyrostli v obrovské kocoury.
Problémem bylo, že se naše "kočičí mamina" naučila kousat. Ne proto, že bychom ohrožovali koťata - jí spíš vadilo, když jsme šli ven. Dokonce to došlo tak daleko, že jsme málem byli rozhodnuti kočku utratit. Nicméně - kočka měla koťata, tak to stejně nešlo.
Chtěli jsme ji vykastrovat, takže jsem se poradil z veterinářkou - "Kočka se po kastraci uklidní. Ale možná nebude mít tolik mléka...
No, koťatům byl měsíc, takže to byla ideální doba pro kastraci. Všechno proběhlo v pořádku. První tři dny bych nepřál sice ani svému nejhoršímu nepříteli, ale...stalo se, že kočka měla mléka víc než kráva, myši lovila jako o život, rána se zacelila...
A teď máme opravdovou kočičí dámu. Přibrala, srst se jí krásně leskne...a je to po psovi nejmilejší domácí mazlíček (dámy, kočka na klíně je úžasně uklidňující.
Takže kočky ano? ANO...ale k tomu pevné nervy. Nikdy nevíte, jestli z toho krásného, roztomilého kotěte, nebude vychrtlý chlupatý terorista rodiny.
A ještě poznámku - ¨kočka se NEDÁ vycvičit. Kdokoliv tvrdí opak, lže...