Také to tak cítím

Mám doma téměř osmiměsíční dvojčata a článek mi mluví z duše. Vůbec první tři měsíce, než se dítka trochu zabavila, byli opravdu náročné. Je fakt ten, že jsem si starost i radost, kterou děti přinášejí, trochu zkomplikovala tím, že stále pracuji, vzhledem k tomu, že mě k tomu nutí rodinná i finanční situace. Jsem totiž účetní a vedu účetnictví firmám mého otce a ještě několika dalším lidem. Pravdou je to, že mě to dost finančně pomáhá, ale je to běh na dlouhou trať. Dopoledne si hraju s dětmi, snažím se stíhat domácnost a odpoledne, když děti spí, zajedu kočárem k firmě, dám tam chůvičku a jdu na dvě až tři hodinky dělat. Večer, když děti usnou, usedám k počítači a zase pracuju. Ne nestěžuju si, je to moje volba a já to tak chtěla, navíc nemůžu říct lidem, kterým účetnictví vedu, ať přijdou za tři roky, až třeba půjdou děti do školky. Pravdou je i to, že je to pro mě určité odreagování, jsem mezi lidmi, neztrácím kontakty. Někdy mám ale pocit, že lidi kolem mě si zvykli že "zvládám" a prostě to tak berou. A hlavně rodina. Po první měsíce přijela alespoň moje mamka a děti chvíli vozila a já si mohla oddechnout, tedy jít pracovat. Teď mě spíš pomáhají kamarádky, které si občas děti, které jsou naštěstí hodné, půjčí a pohlídají mi je na půl dne. Kolikrát si musím vyslechnout i od mých blízkých, že oni to takhle "pěkně" zařízené neměli, že jim nikdo nehlídal, jenže nikdo si neuvědomí, že já si ve chvíli, kdy předávám děti, nehodím nožky na trnož, nejdu si odpočinout, ale jdu do práce. A myslím si, že to takhle dělají i jiné maminky a to nejen dvojčat. Ty zase třeba dohánějí domácnost, kterou já mám někdy skutečně zanedbanou. Navíc mě hrozně rozčiluje to, že v našem státě budou radši platit léčbu narkomanům, dávky flákačům atd, ale když má matka vícerčata, nebo když má na sebe navazují mateřské, které se de facto překrývají, tak stále dostává těch královských 2600,- Kč. Ono to je velice málo i když máte jedno dítě. Zkusili jste si někdy spočítat kolik vychází na hodinu? Velice chabá odměna za to, že máme děti. Jsem ráda, že je mám a jsem ráda, že jsou dvě, ale myslím si, že by jsme měli mít za jedno větší pochopení od manželů, babiček a tetiček a i od státu. Docela mě pobavila stávka tramvajářů. Že bychom my matky vyhlásili stávku a na den se nestarali o děti :-))) Zatím stíhám, děti jsou maximálně hodné, dobře spí, nechci ani domyslet, co by se stalo, kdyby se jim režim jakkoliv narušil. Mám obrovské štěstí. Ale to jsem fakt odbočila od tématu.
Tenhle článek by si skutečně měli přečíst všichni blízcí, známí a příbuzní nejen matek vícerčat, ale i matek jednoho dítěte. Ono je to opravdu ubíjející a vyčerpávacící starat se o děti. Myslím, že každá chvilka, kdy nám někdo pomůže, staví se, pokecá, nakrmí dítě, na chvíli ho pohlídá, abychom si mohli odběhnout v klidu třeba pověsit prádlo je k nezaplacení. A my pak budeme lepší a usměvavější maminky, protože i když jsou děti naše štěstí, tak prožívat to štěstí 24 hodin denně bez přestávky a v případě dvojčat dvakrát, je někdy skutečně vysilující. :-))