Re: A co učit doma?

Já nevím, ale u nás to problém není. Synek navštěvuje různé kroužky, takže na nedostatek kolektivu si rozhodně stěžovat nemůžeme. Naopak ve škole jsme měli problémy s větším kolektivem, protože je hyperaktivní, doma se dobře zklidnil a podle hodnocení vedoucího ze Sokola (v rámci Sokola realizujeme TV) se "výrazně zlepšila akceptace dobrovolné kázně". Kromě toho, lidi, kteří vzdělávají doma, nejsou izolovaní. Existují skupiny rodin, které pořádají společné akce, děti se navzájem znají a i když spolu nejsou denně, tvoří určitý kolektiv, o to lepší, že jsou v různém věku, protože většian těch rodin má dětí více.
Co se radosti z poznávání týče, tam je to obdobné. Dítě nemá stres ze známek a zkoušení, má radost z poznávání samo o sobě, nemusí se srovnávat s jinými dětmi. Dvakrát ročně chodíme na "přezkoušení" do naší školy a Honza se na to vždycky moc těší, nabere si plné krabice věcí, které navyráběl a nasbíral a pak se chlubí. Je dobré, že tohle si přenesl např. i do hudební školy (kde zase realizujeme HV), takže se nebojí zkoušení, nebojí se mluvit před učitelkou, dokonce, když třeba téma bylo širší a ona se ho nezeptala, sám aktivně začal o tématu mluvit.
Tím, že je Honza nadaný a máme doporučení na víceleté gymnázium s tím, že je studijní typ, myslím, že je tohle dobrá příprava - jednak se vyhneme tomu, aby šel od 6. třídy do nějakého kolektivu, který se už léta zná, jednak je (alespoň tam, co jsme byli) systém výuky podobný tomu, co vlastně děláme už teď a je to podle mého více pro život a praktické upotřebení, než biflování časté v klasických školách, snaha "nachytat žáka na švestkách", když něco neumí. Podle mých zkušeností (a dětí z domácí školy, které znám) je zvídavost dětem vlastní do doby, než je někdo odradí. Děti z domácí školy jsou většinou samostatnější, hledají si i informace, které nejsou povinné, zajímají se, jsou schopnější mluvit s dospělými a dát najevo své vlastní názory.