Re: ale děvčata vše jde jen chtít

Alenko, žijeme v Praze, a zatím blaze:-)))Prostě to jinak nejde, takže to řešíme tímhle způsobem.
Milado, nerozuměj tomu, že bych tě chtěl urazit, já se holt jen denně se tkávám s takovými rodinnými neštěstími, že mi tohle oproti těm chorobám, které jsou skoro na hranici smrti připadají jako prkotina, promiň jestli jsme tě urazil, ale myšleno to tak nebylo. Mimochodem znám spousty rodin, kde jim umírá dítě na leukémii a horce těžce si maminy, že mohou být s dětmi buď přímo v nemocnici, na lůžkovém oddělení , nebo byť po celý den vybojovávají s naší legislativou taky, Několik jich znám, které jsou samoživitelky, a stát na ně skoro kašle, to považuji za úplnou hrůzu bohužel tyto ženy nemají ani jak si koupit auto, aby mohli být u dětí denně, a žijí někde v podnájmu, kde jim vše spolkne nájem a péče o dítě. Tomu já osobně říkám hrůza. A víš co dělají tyhle ženy? Snaží se ze všech sil dostat tyto děti i přez jejich chemoterapie do normálního kolektivu, a v životě jsem je neslyšel,že by si na něco stěžovali nebo tak. Je mi líto, že máš nemocné děti, ale přece jenemůžeš chránit až do dospělosti, co bude tvůj syn dělat, až se na to víceleté gymnázium dostane, a bude mít věčně zdravotní problémy? a co tvoje dcera ? Co budeš po dovršení jejich dospělosti dělat ty? Vždyť tě jako starou ženskou nikdo nezaměstná, a důchod jestli vůbec nějaký jednou dostanem:-)))budeš mít minimální pro tebe samotnou to bude katastrofa. Kromě toho práce na ŽL má žena se překvalifikovala, na úplně jiný obor, a ještě u toho dělala při dětech dálkové studium, a zvládla zkoužky ne za čtyři roky, ale za dva záleží na dálkové škole atd.Prostě nechápu ženy, které mohou pracovat, a sedí doma a pláčí, že jim chybí peníze existuje taky něco, za co ženy léta bojovaly a tou je emancipace.